sobota 27. září 2014

Co je to negativní daň z příjmu?

Nový článek o negativní dani z příjmu na české Wikipedii:

"Negativní daň by měla nahradit některé (v některých variantách všechny) ostatní dávky, které stát vyplácí. Výhodou je snadná administrace této dávky – úřad potřebuje pouze znát výši příjmů, kterou zjistí z daňového přiznání. Další výhodou je plynulý přechod dávky, mezní daňová sazba se s rostoucím příjmem nemění, zatímco v tradičních systémech dávek v nezaměstnanosti může pracovník, který z nezaměstnanosti přechází do zaměstnání, čelit vysokým mezním sazbám, což odrazuje od hledání práce.

Nevýhodou negativní daně je, že se složitě vyrovnává se situací, kdy daňový poplatník např. v jednom roce vydělá několik miliónů Kč a v dalších letech nemá žádný zdanitelný příjem. Systém negativní daně by mu pak v letech bez příjmu přiznával sociální dávku. Další nevýhodou je obtížná politická prosaditelnost a příp. nestabilita, protože tlak některých zájmových skupin (důchodci, invalidé, svobodné matky atp.) na výjimky by byl vysoký."

Předstíraný Erasmus

Michal Kašpárek o "analýze" dopadů programu Erasmus:



"Zpráva komise totiž srovnává studenty, kteří na Erasmus vyjeli, s těmi, kteří zůstali doma, a předpokládá, že za rozdíl v jazykových schopnostech, zaměstnatelnosti nebo snášenlivosti může právě zahraniční pobyt. Jde o obrovské zjednodušení, znevažující všechny závěry. Erasmus samozřejmě nějaký výchovný vliv mít bude, jenže mezi oběma skupinami byly přece rozdíly už na začátku: kosmopolita se přihlásí na stáž spíš než xenofob, který neumí jazyky.

Bastiatovská otázka po tom, co je a není vidět, nás pak opět přivádí k tomu milionu dětí: účastníci Erasmu by si přece našli partnery i při jiných příležitostech a následně s nimi asi taky založili rodiny. Údajný milion není čistý přírůstek způsobený Erasmem, jak slovy „baby boom“ naznačují slovenští nebo francouzští a němečtí novináři, ale s Erasmem přinejlepším souvisí, a to většinou na úkor jiných cest k početí.


Nikdo se mimochodem neptá, kolik vztahů se kvůli pobytu některého z partnerů na Erasmu rozpadlo." 

Dodávám, že kontrafaktuální analýza ("co by bylo kdyby neexistoval unijní program x") oficiálním EU-analytikům nikdy moc nešla. Zajímalo by mě, jestli tito analytici také prošli Erasmem.

čtvrtek 25. září 2014

Co má společného HUDY a Michelin?

Outdoorový obchod HUDY nabízí na svých stránkách přehled zajištěných cest v ČR a okolí. Každá cesta je podrobně popsána a zdokumentována, což značí, že náklady na vytvoření tohoto přehledu rozhodně nebyly nulové. Přesto si jej každý může zdarma stáhnout. Proč to firma HUDY dělá?

Odpověď nabízejí Adam Brandenburger a Barry Nalebuff ve své knize Co-opetition (složenina ze slov "cooperation" - spolupráce a "competition" - konkurence). Zdůrazňují, že firmy na trhu si nutně mezi sebou nekonkurují: např. firma vyrábějící párky si přeje, aby byla levná hořčice, protože levná hořčice zvýší poptávku po párcích (párek a hořčice jsou komplementy). Někdy je výhodné, aby firma sama nabízela komplementy ke svým produktům. Tak třeba firma Michelin nabízí kromě pneumatik cestovatelům knižní průvodce, které upozorňují řidiče na zajímavá místa, jež stojí za to navštívit. Řidiči se tak občas zajedou podívat na nějaký ten hrad či jezero, a pneumatiky jdou dobře na odbyt.

Podobně jako Michelin se chová i HUDY: díky jejich průvodci po zajištěných cestách lidé zvýší svoji poptávku po sedácích a helmách, a firmě HUDY vzrostou tržby.

Libertariáni a EU

Petr Mach v odpovědi na článek Dalibora Roháče argumentuje, že neexistuje libertariánský argument pro EU:

"[Roháč] nikde nezmiňuje, že je tu alternativa: Existuje Evropský hospodářský prostor, Evropské sdružení volného obchodu (EFTA) a bilaterální smlouvy s Evropskou unií. [...] Kterýkoliv stát, který vystoupí z EU, by si mohl zvolit ze dvou základních uspořádání s EU, a velmi by si pomohl."

Podle mé interpretace spor není o to, jestli existují lepší alternativy, ale o to, jestli jsou tyto lepší alternativy reálně dostupné. Lze si totiž jen těžko představit, že by ČR vystoupila z EU proto, aby více otevřela svoje hranice. Jestliže ČR někdy vystoupí z EU, bude to pravděpodobně proto, aby se stala protekcionističtější. Je pravda, že i v takovém případě by vystoupení mělo pro ČR jisté klady: např. by se vláda musela "více zodpovídat voličům a nemohl[a] by se vymlouvat na „Brusel“." Je však otázkou, zda by tyto výhody převážily nad pravděpodobným nárůstem protekcionismu a nacionalismu, který by vystoupení zřejmě doprovázel.

Je ekonomie neradostnou vědou?

Pavel Kohout se domnívá, že ano. Tvrdí dokonce, že ekonomie a finance "jsou zhruba na úrovni medicíny před objevem krevního oběhu." Argumentuje tím, že

1) krizi nikdo nepředvídal; na vině jsou DSGE modely, které jsou údajně "slepou uličkou";
2) ekonomické statistiky bývají nespolehlivé.

I kdyby tyto argumenty byly pravdivé, není to trochu málo k tomu, aby člověk zavrhnul ekonomii celek? Je fyzika zaostalá, protože fyzici nedokáží předpovědět trajektorii padajícího listu?


Paušální odmítnutí ekonomie na základě kritiky jednoho či několika modelů je nešťastné: pokud lidé uvěří, že ekonomie je jako celek k ničemu, kdo bude věnovat pozornost argumentům ekonomů o nežádoucích důsledcích omezování konkurence, zvyšování minimální mzdy a masivních subvencí?


neděle 21. září 2014

Pomůže pálení rohoviny zachránit nosorožce?

V ZOO ve Dvoře Králové se domnívají, že ano. Totéž si myslí i Česká inspekce životního prostředí. Odpověď je však, zdá se, poněkud složitější.

Ačkoli je pálení dobře míněnou snahou jak upozornit na problém obchodu s rohovinou, má bohužel nežádoucí účinky: spálení rohoviny vede k poklesu nabídky a zvýšení ceny rohoviny na trhu. Vyšší cena znamená větší potenciální zisky pro pytláky, lze tedy očekávat, že v důsledku pálení rohoviny pytláci svoji aktivitu zvýší.

Samotné úsilí o zamezení obchodu s ohroženými druhy zatím nenese kýžené ovoce. Objevují se proto alternativní návrhy, jak pytláctví zamezit: např. finančně motivovat  k ochraně ohrožených druhů místní komunity, zaměřit se na alternativní příležitosti výdělku potenciálních pytláků, či usilovat o snížení poptávky po ohrožených druzích. Někteří navrhují místo pálení rohoviny a slonoviny (snížení nabídky) naopak zaplavit trh těmito komoditami (zvýšení nabídky), což by vedlo k poklesu cen a následně k snížení poptávky pytlácích a k poklesu výdělků pytláků. Dlouhodobou snahou některých těchto aktivit je legální regulovaný trh s některými vzácnými druhy: část populace těchto druhů by byla v soukromém vlastnictví, přičemž majitelé by byli motivováni chránit svůj majetek před pytláky a zároveň udržovat stabilní či rostoucí velikost populace.

Jakkoli neexistuje shoda o optimální strategii vůči pytlákům, jedno je jisté: samotné pálení rohoviny je jenom gestem. Pokud toto gesto nebude doprovázeno reálnými opatřeními, nosorožcům nejspíš uškodí.

Jak zhubnout

Skvělý rozhovor o tom, jak změna incentivů funguje lépe, než vzepření se proti těmto incentivům pomocí vůle:

"Design you change once; will power you have to do every day for the rest your life."

O politických opatřeních:

JB: Handing the responsibility to the individual somewhat takes this problem out of the realm of policy. You aren't a fan of policy solutions, are you?

BW: The reason I'm not very sanguine about policy is that it tremendously backfires. I can guess in 1920 that they thought prohibition was going to be a great idea. There's a lot of things I don't think it would be a good idea to ask restaurants to do, that won't make them more money, but there are a lot of things they can do that would help us eat better and they'd make more money: offering half size portions, not offering bread baskets.

What we've tried to do in the past is to fight the obesity crisis by asking the individual to do it: saying it's will power and education. We tried to become slim by willpower and then slim by policy, and that didn't work well. What we haven't done is engage the consumer.

středa 10. září 2014

Měli by libertariáni být pro zachování EU?

Podle Dalibora Roháče ano:

" It seems plausible that bad European legislation is acting in part as a substitute for bad domestic legislation. That does not make it any better, of course, but it should shed some doubt on the notion that, if it weren’t for the EU, national policymakers would be adopting significantly better policies." 

"The EU often acts in ways that are inimical to freedom and prosperity. But so do other political organizations, groups, and movements, and we need a sense of perspective to identify our key enemies. For one, I am much more afraid of the rise of Europe’s neo-reaction, of Vladimir Putin’s imperial ambitions in the EU’s immediate neighborhood, of the ties that connect the regime in the Kremlin with the populist nationalists within the EU, and of the damage that these can generate when in power. These are not just abstract threats. In Hungary, Viktor Orban – who wants to create a Hungarian alternative to liberal democracy, inspired by Russia and China – already nationalized the pension systempopulated the board of the central bank with his political cronies, and helped elect a former skinhead as the deputy speaker of the Hungarian Parliament."

"One reason why it is not easy to pin down the real counterfactual to EU membership comes from a famous paper by Richard Lipsey and Kelvin Lancaster, outlining the idea of the ‘second-best’, published in 1956 in Review of Economic Studies. Its idea, in simple terms, is that in a world with multiple distortions, it is far from obvious that removing one such distortion in isolation (say EU membership) will move us closer to the desired state of affairs as it is possible that the other distortions (say, petty nationalism) might then become ‘binding’."

středa 3. září 2014

Rozhovor s Madsenem Piriem

Prezident britského Institutu Adama Smithe v rozhovoru na CItime.

O EU:

"EU nesplnila své sliby. Evropa v globalizované a rozvíjející se světové ekonomice hospodářsky zaostává. Země praktikující protekcionismus a z centra regulují hospodářství neuspějí v konkurenci s těmi, kteří budou svobodně obchodovat a umožní rozvoj soukromého podnikání."

O UKIP:

"Původním ústředním programovým bodem UKIPu bylo vystoupení z EU. Aby strana zvýšila přitažlivost svého programu pro širší masy, začala se vymezovat i v dalších oblastech a navrhovat přijetí restriktivních politik, se kterými my v Institutu Adama Smithe nesouhlasíme. Příkladem je ochrana britského průmyslu a domácích zaměstnanců, kterou navrhují namísto svobodného obchodu a volného pohybu zaměstnanců. Jejich názory z myšlenek Adama Smithe nevycházejí."

úterý 2. září 2014

Co ekonomie nedokáže

Můj článek v Terra Libera:


"...jakékoliv předpovědi ohledně vývoje ceny zlata, akcií či ropy, které občas registrujeme v médiích, nemají v ekonomii žádnou oporu. Naopak, ekonomie nás učí, že těmto předpovědím nemáme příliš věřit: člověk, který ví, jak se ceny budou vyvíjet, může tuto informaci využít k tomu, aby vydělal peníze. Není tedy důvod, proč by ji měl sdílet s ostatními. Na „americkou otázku“ Deirdry McCloskey: „If you’re so smart, why ain’t you rich?” tito prognostici zpravidla odpovědět nedokážou."

"Důležitou roli též hrají přehnaná očekávání veřejnosti ohledně toho, co ekonomie může dosáhnout: pokud lidé chtějí slyšet specifické předpovědi, vždy se najde někdo, kdo je ochoten tyto předpovědi nabídnout, ať už jim sám věří nebo ne (což je mimochodem samo o sobě předpovědí, kterou však ekonomie poskytnout může). Tam, kde je poptávka, je i nabídka. Přehnaná očekávání veřejnosti potom mohou vést ke stále větším zklamáním a postupné diskreditaci ekonomie."