V roce
1583 se William Lee, absolvent univerzity v Cambridgi, navrátil ze
svých studií do rodného Calvertonu, aby se zde stal knězem. Stalo se to krátce poté,
co královna Alžběta I. vydala rozhodnutí, že její poddaní musí nosit
pletenou čapku. Pletení byla tehdy zdlouhavá a náročná práce. Mladý Lee
pozorovával svoji matku a sestru jak se za soumraku činí se svými jehlicemi a
přemýšlel, jak jim ulehčit námahu. Na několik let ho posedla touha mechanizovat
textilní průmysl a to do té míry, že nemyslel prakticky na nic jiného. V roce
1589 konečně uspěl: vytvořil první pletací stroj na světě. Nadšený se vydal do
Londýna, aby se setkal s Alžbětou I. a představil jí svůj nový vynález.
Alžběta však z Leeova pletacího stroje vůbec nadšená nebyla: „Míříte vysoko, pane Lee,“ odpověděla mu, „avšak
uvažte, co by tento vynález způsobil mým ubohým poddaným. Jistě by je zruinoval
tím, že by je připravil o zaměstnání a učinil z nich žebráky.“ Alžběta se
však především bála toho, že by se nespokojení poddaní začali bouřit a
způsobili by politickou nestabilitu, což by mohlo ohrozit její vlastní pozici.
Obavy královny tak způsobily to, že lidé si museli na vynález ulehčující jim
námahu a výrazně zvyšující jejich produktivitu nějaký čas počkat.
Toto
je pouze jeden z mnoha příběhů, kteří uvádějí ekonomové Daron Acemoglu a James
Robinson ve své skvělé knize Why nations fail. Ilustruje důležitou myšlenku, a sice že státy, které se za každou
cenu snaží chránit pracovní místa před inovacemi (nebo třeba před konkurencí ze
zahraničí), jsou odsouzeny ke stagnaci. Podle Acemoglu a Robinsona je tato
ochrana dokonce hlavním důvodem, proč nedošlo k výraznému růstu životní
úrovně v období mezi neolitickou a průmyslovou revolucí. Klíčem k růstu
bohatství jsou naopak instituce, které zajišťují, aby produkce, která nedokáže
čelit konkurenci, zanikala a aby tak práce a ostatní vzácné zdroje mohly být využity
lépe. Proces, při kterém dochází k eliminaci zastaralých a neefektivních aktivit
(a tedy i k propouštění) je znám pod přiléhavým názvem „tvořivá destrukce“ (pojem,
se kterým přišel slavný ekonom a rodák z Třešti na Moravě, Joseph Schumpeter).
Lee se svým pletacím strojem neuspěl nejen proto, že Alžběta měla strach
z tvořivé destrukce, ale především proto, že měla moc jí zabránit. Během
následujících dvou století však došlo v Británii k výrazným změnám:
politický systém se stával více a více pluralitním a tak ačkoliv strach z tvořivé
destrukce nepominul, bylo stále obtížnější jí zamezit. Dvě stě let po Leeovi již nikdo
nedokázal zabránit jakémusi Jamesi Wattovi vyrábět a prodávat jeho nový vynález
– parní stroj. Watt s pomocí parního stroje připravil mnoho lidí o práci a
odstartoval tak bezprecedentní růst blahobytu, jehož plody neseme dodnes.
Žádné komentáře:
Okomentovat