čtvrtek 29. května 2014

Jsou strukturální fondy EU prokletím?

Skvělý článek Dalibora Roháče:

"The inflow of EU funds into countries with weak institutions does not mean just wasteful spending but also breeds corruption. The impact may be hard to quantify but is very visible. Before joining the EU, Eastern European countries had made significant progress in reducing cronyism and corruption – mainly because of the numerous reforms they had to adopt in order to qualify for EU membership in the first place. After the accession, not only did the progress come to a halt but some measures of corruption actually deteriorated." 

"Whether the funds are a plot to buy loyalty to the European project in Eastern Europe or just a well-intentioned but mismanaged program, they do not seem to be working. The funds neither seem to be creating economic prosperity nor are they effective at fostering popular support for the European idea."

neděle 18. května 2014

Ekonomismus je humanismus

Konec semestru je časem na zamyšlení, jakou nejdůležitější myšlenku může úvodní kurz ekonomie naučit. Moje kandidátka: "žádný člověk není a priori důležitější nebo lepší než jiný". Tuto myšlenku chápu jak analyticky, tak normativně. Zde jsou některé příklady aplikace této myšlenky, které jsou běžně vyučované v ekonomii.

1) Ekonomie nezná národnosti ani rasy, tudíž neexistují "lepší" a "horší" ekonomické subjekty: české firmy jsou stejně důležité jako německé, český zemědělec je stejně důležitý jako brazilský a český nezaměstnaný dělá ekonomovi stejné vrásky jako čínský. Ekonomové jsou proti protekcionismu a jiným formám ekonomickému nacionalismu. I když  většinou argumentují primárně utilitárně, tj. tím, že obchod vede k prosperitě, zajímají se o prosperitu všech stran, které se směna týká, a nikoli pouze jen jedné z nich. Při posuzování migrace, ekonomy zajímá nejen blahobyt lidí v hostitelské zemi, ale i blahobyt migrujících.

2) Politici a úředníci nejsou osvícenější než ostatní. Ať Friedman nebo Krugman, ekonomové předpokládají, že lidé mající politické pozice či sedící na úřadech, jsou podobní jako ti, kteří směňují na trzích nebo pracují v jiných odvětvích: mají své cíle a přesvědčení a reagují na změny podmínek. Stejně jako jiní lidé, nemusí vždy usilovat o obecné blaho.

3) Ekonomové nejsou osvícenější než ostatní. Platí to, co je v předchozím bodě. Ekonom si je vědom, že není "něco víc" a netroufá si hodnotit preference ostatních lidí nebo jim říkat, co mají chtít. Ať máte preference jakékoliv, ekonom je ve své analýze bere jako dané.

4) Pokud pozorujeme rozdíly v chování různých skupin lidí, nevysvětlujeme obvykle tyto rozdíly tím, že jsou lidé v těchto skupinách "jiní" (pokud ovšem nemáme vážný důvod myslet si opak). Tyto rozdíly přisuzujeme různým podmínkám, kterým tito lidé čelí: např. Američané mívají větší auta než Evropané nikoli nutně proto, že jsou jiní, ale spíše proto, že v Evropě je dražší benzín, parkovací místa jsou vzácnější, atd. Pokud přeci jen analýza vede k závěru, že dané rozdíly jsou např. výsledkem různých kultur, ekonomové se s takovým vysvětlením nespokojí a zkoumají, proč jsou kultury jiné a snaží se vysvětlit kulturní rozdíly opět pomocí rozdílů v podmínkách.

Tento postoj ekonomů lze nazvat "analytickým a etickým rovnostářstvím". Termín analytické rovnostářství poprvé zavedli a diskutovali Sandra Peart a David M. Levy (např. zde a zde). Viz také skvělý článek Tylera Cowena na stejné téma.

pátek 16. května 2014

Ještě jednou o přínosech členství v EU

Zde je několik názorů na to, zda se nám členství v Unii vyplatilo nebo ne. Nejzajímavější odpovědi: Pavel Kohout a Lukáš Kovanda.

O přínosech vnitřního trhu není pochyb. Zajímavý je rozdílný pohled respondentů na eurodotace. Podle shrnutí vládní analýzy byl dopad eurodotací kladný:

"V případě, že by se Česká republika podobně jako některé země Evropy účastnila pouze vnitřního trhu a nebyla by součástí kohezní a společné zemědělské politiky, tak by jen v roce 2013 ztratila čistý příjem ve výši 84 miliard korun, tedy 2,2 procenta HDP odpovídající současné čisté pozici. Celkem by přišla o prostředky ve výši 334 miliard a potenciálně o dodatečných 400 miliard korun, které zbývají dočerpat.

Bez kohezní politiky by HDP České republiky byl dlouhodobě o 4,7 procenta nižší. Do roku 2025 takto pouze kohezní politika přinese kumulativní výkon odpovídající 50 procentům HDP. Pomalé čerpání však výrazně snížilo potenciální odpovídající přínosy kohezní politiky a snížilo českou ekonomiku v dlouhodobém horizontu výši životní úrovně o několik desítek miliard."


Není však jasné, zda studie uvažuje náklady eurodotací a pokud ano, tak jaké (většinou se nerealisticky předpokládají nulové náklady).

Důležitější než minulost, je však budoucnost, zejména otázka přijetí eura. O tom shrnutí říká:

"Jako neopodstatněné se zdají argumenty o příliš vysokých jednorázových nákladech zavedení eura. I při konzervativním hodnocení následků vstupu do eurozóny jsou totiž tyto náklady vykompenzovány úsporami a vyšším výkonem ekonomiky během dvou měsíců až jednoho roku."

To je jistě důležité, ale pro rozhodování o přijetí eura zdaleka ne nejpodstatnější. Klíčovou otázkou je, zda jsme s eurem ochotni přijmout fiskální a politikou unii. Ta totiž velmi pravděpodobně vznikne, neboť vysoká nezaměstnanost a stagnace v eurozóně je politicky dlouhodobě neudržitelná. Jelikož je však eurozóna politicky roztříštěná je přinejmenším sporné, zda bude tato fiskální a politická unie fungovat.
V případě, že by se Česká republika podobně jako některé země Evropy účastnila pouze vnitřního trhu a nebyla by součástí kohezní a společné zemědělské politiky, tak by jen v roce 2013 ztratila čistý příjem ve výši 84 miliard korun, tedy 2,2 procenta HDP odpovídající současné čisté pozici. Celkem by přišla o prostředky ve výši 334 miliard a potenciálně o dodatečných 400 miliard korun, které zbývají dočerpat.
Dopad kohezní politiky prvních třech programových období na HDP České republiky jako rozdíl oproti základnímu scénáři
Zvětšíte kliknutím: Zdroj: Quest III model, Janos Varga and Jan in 't Veld (2009), Janos Varga and Jan in 't Veld (2010)
Bez kohezní politiky by HDP České republiky byl dlouhodobě o 4,7 procenta nižší. Do roku 2025 takto pouze kohezní politika přinese kumulativní výkon odpovídající 50 procentům HDP. Pomalé čerpání však výrazně snížilo potenciální odpovídající přínosy kohezní politiky a snížilo českou ekonomiku v dlouhodobém horizontu výši životní úrovně o několik desítek miliard.
Zdroj: http://finmag.penize.cz/ekonomika/285794-exkluzivne-deset-let-v-eu-nam-prineslo-tri-biliony!

středa 14. května 2014

O čem sní ministr financí?


"Ministerstvo vedu jako firmu a jsem první politik, který to tak dělá. Ale jenom ten úřad. Bohužel stát nejde řídit jako firmu. Dal by se – kdyby byla jednobarevná vláda, jako měl Jiří Rusnok, tak to by šlo. Nebo ve většinovém systému. Nebo za Fica. Ale v koaliční vládě to nejde."

Andrej Babiš samozřejmě není první, kdo toužil po tom, řídit stát jako firmu. Například jistý V. I. Lenin ve své knize Stát a revoluce píše:

"Celá společnost bude jediná kancelář a jediná továrna, kde je rovnost v práci i rovnost v platech." 

Dále vysvětluje:

"Když se stát omezí v hlavní části svých funkcí na takovou evidenci a kontrolu, prováděnou dělníky samými, přestává být "politickým státem", "veřejné funkce se mění z funkcí politických v pouhé administrativní funkce."

Leninovi následovníci, stejně jako náš ministr financí, chápali, že "v koaliční vládě to nejde". Později se ukázalo, že to nejde ani ve vládě jednobarevné. Je škoda, že se z jejich zkušenosti Andrej Babiš nepoučil.

úterý 13. května 2014

Chvilka ekonomické poezie

Následující báseň znám díky tomuto článku Amartyi Sena. Dlouho jsem hledal její český překlad, avšak neúspěšně. Autoru Robertu Frostovi se omlouvám.

AN EQUALIZER

It is as true as Caesar's name was Kaiser
That no economist was ever wiser
(Though prodigal himself and a despiser
Of capital and calling thrift a miser).
And when we get too far apart in wealth
‘Twas his idea that for the public health.
So that the poor don’t have to steal by stealth,
We now and then should take an equalizer.

PŘEROZDĚLENÍ

Je pravdou jakože Caesar císařem se stal,
že žádný ekonom větší moudrost nepobral
(ač sám hýřil a kapitálem pohrdal
a lidskou šetrnost lakotou nazýval).
Když ten má málo a druhý víc než dosti,
Tak zlepšíš dle něj zdraví společnosti,
Aby chudí nemuseli krást v tajnosti,
občas podáš jim, co dříve bohatým jsi vzal.


Kdo nepoznal, o kterém ekonomovi je řeč, napovídám, že báseň je z roku 1942.


neděle 11. května 2014

Jaký je pro ČR přínos členství v EU?

Jeden ze Skotska: Syn pana Smitha dorazí domů ze školy lapá po dechu a je celý zpocený. Povídá: "Tati, budeš na mě tak pyšný, ušetřil jsem libru tím, že jsem běžel za autobusem celou cestu domů." "Ksakru," odpoví pan Smith. "Mohl jsi běžet za taxíkem a ušetřit dvacet!"

A teď jeden podobný z Česka: členství v EU přineslo ČR podle státního tajemníka 3,1 bilionu korun. Toto číslo však kriticky závisí na tom, co použitá analýza předpokládá jako alternativu k členství ČR v EU. Předpokládá například, že pokud jsme mimo EU, tak neobchodujeme se zbytkem Evropy? Nebo že bez členství v EU by do ČR neplynuly z EU žádné investice? Jedná se o podobný problém, jako když odhadujete, kolik malý Smith ušetřil, když běžel domů ze školy: srovnáváte to s autobusem nebo s taxíkem? Spolu s panem Smithem se chce zvolat: "Ksakru, proč analýza nepředpokládala, že bez EU by se v ČR nic nevyprodukovalo? Členství nám mohlo přinést 40 bilionu korun!"

A jakže státní tajemník přišel na oněch 3,1 bilionu korun?

"Zohlednili jsme dva hlavní faktory: silnější obchod díky snižování bariér a peníze z kohezních fondů."

To je dobrá zpráva pro všechny, kteří chtějí vystoupit z EU a zároveň zůstat součástí Evropského hospodářského prostoru: výhody ze snižování bariér obchodu budou ČR nadále plynout a "přijdeme" pouze o peníze z kohezních fondů, jejichž efekt je diskutabilní.

Poněkud sporným bodem analýzy (která však bohužel zatím není k dispozici) je metoda "kumulativního načítání": pokud např. v roce 2010 byla "díky EU" postavena továrna za 2 miliardy korun, správně se tyto 2 miliardy započítají do HDP v roce 2010. Analýza je však započítává i každý následující rok. Předpokládá tedy, že příspěvek dané továrny k HDP je každý rok roven 2 miliardám (zdůrazňuji, že příspěvek továrny a nikoli hodnota produkce vyprodukovaná v této továrně, protože nelze započítávat příspěvky "neunijních" výrobních faktorů). Nakolik je to realistické, posuďte sami.

Státní tajemník se brání následovně:
"Tu metodologii jsme si ale nevymysleli. Podobné metody vyvíjeli lidé mimo jiné pro Evropskou komisi."

'Nuff said. Psal jsem o nich zde.

Pozitivní zpráva na závěr:

"...v Česku se k celému tématu vztahů s EU přistupuje na základě emocí.... Základem našeho rozhodování by měla být čísla. Chtěl bych to dělat kdykoliv, když přijdou složitější témata: bankovní unie, diskuse o energeticko-klimatickém balíčku, vstup do eurozóny."

Protože u "složitějších témat" bývá kvantifikace výnosů a nákladů poměrně komplikovaná, nezbývá než doufat, že státní tajemník bude jakožto racionální člověk k rozhodování využívat více než jen jedno číslo ze své vlastní analýzy.


ADDENDUM:

1) Lenka Zlámalová si správně všímá, že "racionální" analýza státního tajemníka obsahuje jen výnosy členství a žádné náklady.

2) Vláďa Krupa o téže analýze:

"A nyní vám někdo začne tvrdit, že dovede spočítat, jaký byl dopad takové komplexní události, jakou byl vstup do Evropské unie, a vydává to dokonce za „tvrdá fakta“. To musí vzbudit apriori nedůvěru ještě před tím, aniž byste věděli, jaké byly vůbec závěry té studie a s jakou metodikou pracovala."

pátek 9. května 2014

O "Rusácích" a "cigoších"

Výborný článek Michala Kašpárka "Rusák je cigoš lepších lidí":

"Zkrátka: jakmile jde o Rusy, z řetězu se v českém veřejném prostoru snadno a bez ostudy utrhnou i lidé jinak citliví na paušalizace."


"Je snadné (a líbivé) Rusy obracet na hranicích. Daleko těžší je zastavit tuhle rozlitou myšlenkovou stoku. A zůstat sami imunní vůči svodům primitivního šovinismu, který dělá ze zášti program. To se bohužel očividně nemusí podařit ani lidem z LESa, strany, jejíž název začíná nálepkou „liberální“. Strach z Putina je pomalu nutí myslet jako Putin sám."

Při čtení jsem si vzpomněl na Hayekovu "Cestu do otroctví". Hayek píše o nástupu fašismu v Německu následující:

"Lidem stále ještě nedochází vrchol celé tragedie, a sice že v Německu to byli převážně lidé s dobrými úmysly, lidé námi obdivovaní a kladení za vzor demokratickým zemím, kteří připravili cestu pro síly ztělesňující vše, co se jim protivilo – pokud je přímo sami nepřivodili."

A dále:


"K lidské povaze zřejmě neodmyslitelně patří, že se lidé dokážou shodnout na spíše na negativním programu – na nenávisti k nepříteli, závisti vůči těm, kdo jsou na tom lépe než oni – než na jakémkoli pozitivním úkolu."


čtvrtek 8. května 2014

Jak si (ne)hledat přítelkyni

Chcete si najít přítelkyni online? Nyní již nemusíte trávit dlouhé hodiny před monitorem a listovat stovkami profilů dívek. Můžete si najmout člověka, který to udělá za vás. Tato praxe má řadu odpůrců, kteří ji odsuzují jako zvrhlost. Zastánci naopak argumentují, že se jedná o běžný outsourcing a že je tento postup racionální, neboť čas některých lidí je dražší než jiných. Je zde však jeden aspekt, který zastánci opomíjejí.

Představte si dívku, o kterou se uchází několik mladíků. Jak dívka pozná, který z mladíků o ni má vážný zájem? Jedním ze způsobů je zjistit, jaké náklady je každý z mladíků ochoten nést pro to, aby ji získal. Musí tedy existovat určité  "bariéry", které překonají jen ti nejodhodlanější (proto například princezny v pohádkách obtěžují prince různými nesmyslnými úkoly). Pokud nejste ochoten nést náklady na získání své vyvolené (ve formě hledání a korespondence na internetu, kupování květin či večeří, apod.), signalizujete jí tím, že o ni zas takový zájem nemáte. Pokud přeci jen brouzdání po seznamkách outsourcujete, dbejte tedy na to, aby se to váš protějšek nikdy nedozvěděl.

úterý 6. května 2014

Co stojí za popularitou?

Petr Houdek ve svém zajímavém článku popisuje, jak "úspěch plodí úspěch", protože lidé jsou nedokonale informovaní:

"Při mnoha rozhodnutích často neexistují užitečné informace či je v dané chvíli jednoduše nemáme. Z jednání ostatních však můžeme odhadnout, že se pro určitou volbu rozhodli, protože informace měli – a jelikož obvykle chceme něco podobného, následovat ostatní může být účelné. Nikdo nevkročí do neznámé restaurace, je-li prázdná ("kdyby byla dobrá, už by tam někdo seděl"); naopak všichni usilují o lístky na představení, které je na měsíce vyprodáno ("herci musí být excelentní")."

Dodal bych, že úspěch může plodit úspěch i z jiného důvodu (a to i tehdy, když lidé mají dokonalé informace): prostě proto, že lidé mají vyšší užitek z toho, že spotřebovávají totéž co ostatní. Pokud máte rádi Dostojevského, zatímco ostatní čtou Pikettyho, budete si při konverzacích u oběda připadat poněkud osamělí. Možná si tedy přeci jen ten "Kapitál" prolistujete, a to i přesto, že dobře víte, co čekat.


pátek 2. května 2014

Jak uspět v práci

"...zaměstnanci, kteří se snaží pochlebovat svému šéfovi jsou kariérně úspěšnější,zatímco zaměstnanci, kteří se snaží vypadat, že jsou v práci dobří, jsou méně úspěšní. Pochlebovači jsou též více spokojeni se svou prací a životem, zatímco pracanti nejsou ani více ani méně šťastní."

Pochlebovači souhlasí se svým šéfem, chválí ho za dosažené úspěchy, apod. Pracanti dávají ostatním najevo své úspěchy, berou na sebe zodpovědnost za pozitivní události, chodí do práce brzy, apod.

Odkaz, původní článek.

čtvrtek 1. května 2014

Hudba jako divadlo

Nedávno jsem psal o tom, jak se hip hopová kapela Wu-Tang Clan snaží vypořádat s faktem, že je obtížné lidi donutit, aby platili za reprodukovanou hudbu (vyjádřeno ekonomickým žargonem, reprodukovaná hudba je obtížně "vylučitelná ze spotřeby"). Co na to rockeři?

Tak například Aerosmith dospěli k závěru, že nahrávat nové písně nemá smysl a že je lepší vydělávat koncertováním: koncerty jsou na rozdíl od reprodukované hudby dobře vylučitelné ze spotřeby. Kdo si nekoupí lístek, tak "Love In An Elevator" na živo neuslyší. Aerosmith mají štěstí v tom, že živá a reprodukovaná hudba nejsou pro posluchače dokonale nahraditelné statky: poslechnout si písničky v obýváku není totéž jako poskakovat na stadionu s několika tisíci dalšími lidmi pod dohledem Stevena Tylera a Joe Perryho. Vztah mezi reprodukovanou a živou hudbou je zdá se podobný, jako mezi filmem a divadlem: stejně jako rozvoj filmu nevedl k zániku divadla, reprodukovaná hudba nevede k zániku koncertů.

Fanoušky Aerosmith však asi zklame, že se budou muset obejít bez nových studiových nahrávek své oblíbené skupiny. Tento problém by však bylo možné řešit tím, že by Aerosmith prodávali své nové skladby společně se vstupenkami na koncert - podobně jako bratři Nedvědové v roce 1996 (v ekonomii se této strategii říká "bundling"). Tyto nahrávky by zároveň byly reklamou na jejich koncerty (byť reklama je zřejmě důležitější pro nové kapely, spíše než pro staré harcovníky jako jsou Aerosmith).

Jestli bude úspěšnější hip hopová strategie Wu-Tangu inspirovaná malířstvím či rocková strategie podobná divadlu, ukáže až výsledovka. Velmi pravděpodobně se však můžeme těšit na spoustu nových nápadů od hudebníků, které snaha o vydělání peněz nutí neustále inovovat.

Letní akademie Mises Institutu 2014

Podrobnosti zde.