V čem jsme se nepoučili ze španělské občanské války

„Co bychom dělali bez spekulantů?“ je název skvělého článku ekonoma Abby Lernera z roku 1962. Autor v něm vysvětluje roli spekulantů v tržním systému. Zde je úryvek:

„…důvodem pro odpor vůči spekulantům je ten, že se zdají být zodpovědní za zvyšování cen; zdražují zboží, aby si nacpali vlastní kapsy. Zajímavý experiment založený na této úvaze se odehrál během španělské občanské války. Každý věděl, že spekulanti se objevovali v době sklizně a skupovali úrodu, aby ji později, kdy se potraviny staly vzácnější, prodali za vyšší ceny. Když byli spekulanti ke spokojenosti všech vyhnáni, pšenice a chléb byly velmi levné. Nastala všeobecná radost. Lidé, kteří si nemohli dovolit bílý chléb, jej nyní mohli volně nakupovat. Dokonce se používal i ke krmení dobytka, protože byl levnější než běžné krmivo. Avšak radost brzy pominula. Chléb i obilí začaly docházet daleko před další sklizní. Tehdy si lidé vzpomněli, že v tuto roční dobu spekulanti prodávali to, co nakoupili v době sklizně. Nyní však spekulanti nebyli a nastal hladomor. Muselo dojít k tomuto extrémnímu utrpení, aby si lidé uvědomili, že spekulanti nejenom nakupují, ale též prodávají. Jestliže je možné vinit spekulanty ze zvyšování cen, když nakupují, pak jim musí být též přiznána zásluha za snižování cen (a učinění zboží dostupným), když prodávají.“

Před pár týdny byli vyhlášeni vítězové soutěže „Evropa hledá nejnebezpečnější finanční produkt“. Jedním z vítězů nebylo překvapivě euro, nýbrž produkty založené na potravinové spekulaci, „neboť zvyšují ceny základních potravin.“ A nebylo to vítězství o prsa: z celkových 1965 hlasů získal vítěz 1403, což je 71.4 %! Zdá se, že Španělé tehdy trpěli nadarmo.