Ekonomická recese, která vypukla v roce 2007 v USA,
dopadla na některé skupiny obyvatel více než na jiné. Mezi lety 2007 a 2009
kleslo bohatství bílých amerických domácností o 16 %, zatímco u Afroameričanů
to bylo o neuvěřitelných 53 %.[1]
Tato skutečnost není překvapující,
vezmeme-li v úvahu rozdílné socioekonomické charakteristiky obou skupin:
Afroameričané jsou například v průměru méně vzdělaní a mají méně pracovních
zkušeností a jsou tudíž častěji zaměstnáni v profesích, které recese
zasahuje nejvíce. Je možné, že kromě faktorů socioekonomických přispívají k rozdílnému
dopadu recese na bílé Američany a Afroameričany i faktory psychologické? Podle psychologů
Amy R. Kroschové a Davida M. Amodia ano.[2]
Kroschová a Amodio pomocí několika experimentů zkoumali, jak
pocit materiálního nedostatku ovlivňuje vnímání rasy. Dle jejich závěrů vnímají
bílí Američané při pocitu nedostatku obličeje Afroameričanů jako „černější“ než
v situaci, kdy se nedostatkem ohroženi necítí. „Pocitu nedostatku“ bylo přitom
v experimentech dosaženo třemi odlišnými způsoby: v prvním z nich tento
pocit odpovídal přesvědčení subjektu, že existuje konkurence o zdroje mezi
černými a bílými; v druhém experimentu byl pocit nedostatku navozován
pomocí „primingu“, kdy byly některé subjekty nevědomky na okamžik vystaveny
termínům spojeným s nedostatkem; a konečně v třetím případě bylo za
účelem vyvolání pocitu nedostatku subjektům poskytnuto 10 dolarů ze 100 možných
k rozdělení mezi potenciální příjemce. Poslední experiment též ukázal, že
pocit vzácnosti vede k větší diskriminaci vůči Afroameričanům, neboť subjekty
rozdělovaly svěřených 10 dolarů více v neprospěch „černějších“ obličejů.
Kroschová a Amodio naznačují, že výsledky jejich experimentů poukazují
na další z možných mechanismů, prostřednictvím kterého ekonomická recese
v USA dopadla větší měrou na Afroamerické domácnosti: pocit nedostatku
vedl k citlivějšímu vnímání rasových rozdílů a následně k větší diskriminaci
vůči Afroameričanům (tento závěr platí za předpokladu, že v době
ekonomického růstu, kdy jsou lidé k rasovým rozdílům méně citliví, je část
Afroameričanů považována za bílé). Zvýšení diskriminace však může být menší
v reálném světě než v laboratoři. Jak zdůrazňoval ekonom Gary Becker,[3]
pokud zaměstnavatel diskriminuje vůči některým skupinám zaměstnanců bez ohledu
na jejich produktivitu, škodí sám sobě, neboť snižuje svůj zisk. Totéž platí i
pro prodejce diskriminujícího vůči některým skupinám zákazníků. Diskriminace je
zkrátka v reálném světě nákladná nejen pro diskriminované, ale obvykle i pro
diskriminující.
Psáno pro časopis Vesmír.
[1]
Přesněji řečeno šlo o pokles mediánového bohatství. Viz Taylor P., Kochar D. R.
a Fry R. (2011): Wealth gaps rise to rekord highs between whites, blacks and
hispanics. Dostupné na: http://www.pewsocialtrends.org/2011/07/26/wealth-gaps-rise-to-record-highs-between-whites-blacks-hispanics/
[2]
Krosch, A. R. a Amodio, D. M. (2014): Economic scarcity alters the perception
of race. Proceedings of the National
Academy of Sciences 111(25): 9079-9084.
[3]
Becker G. S. (1957): The Economics of
Discrimination. Chicago: University of Chicago Press.
