Dvojitý Nelson

V roce 1918 dal jeden z náčelníků kmene Xhosa, Gadla Henry Mphakanyiswa, svému synovi jméno Rolihlahla. Rolihlahla v jazyce Xhosa znamená "ten, který tahá větev stromu" a toto slovo se přeneseně používá ve smyslu "potížista". Nedávno jsem psal, že to, jaké máte jméno, může ovlivnit váš život a Rolihlalhla je toho dalším dokladem. Málokdo se dostal během života do konfliktu s autoritami tak často, jako právě Rolihlahla a vrcholem všeho bylo, že ve svých šestačtyřiceti letech byl na více než čtvrt století uvězněn. To už byl však více znám jako Nelson Mandela.

Mandela byl pro někoho hrdina boje proti apartheidu, zatímco pro jiné byl komunistou (což však Mandela ve své autobiografii vehementně popíral), který podporoval násilí. On sám o tom napsal: "Jedna věc, která mě ve vězení velmi znepokojovala, byl falešný obraz, který jsem proti své vůli vyslal do světa a který mě považoval za světce. Nikdy jsem jím nebyl, a to ani ve smyslu pozemského hříšníka, který zhřešil a usiluje o nápravu." Ať už se Mandela-člověk od Mandely-legendy lišil jakkoliv, faktem je, že obětoval svůj život boji proti amorálnímu systému potlačujícímu lidskou svobodu a inspiroval tím mnoho lidí.

Je na místě si připomenout proč apartheid vznikl. Stručná odpověď je (alespoň podle Thomase Hazletta), že z ekonomických zájmů určité skupiny lidí. V jednom z minulých článků jsem psal, že dobře fungující trhy mohou často vést k potlačení diskriminace: diskriminující většinou škodí sami sobě, takže pokud chtějí v tržní konkurenci obstát, musejí se diskriminace vzdát. Jak tedy může diskriminace vzniknout z ekonomických zájmů? Tehdy, když jsou zájmy prosazovány nikoli prostřednictvím tržní soutěže, nýbrž skrze politiku.

Hazlett píše, že hlavní příčinou vzniku apartheidu byla především obava bílých dělníků o práci, především v dolech. Bílí dělníci museli čelit konkurenci černých pracovníků, kteří byli ochotni pracovat za nižší mzdy. Bílým odborům se postupně podařilo zavádět opatření, která bránila černým volně migrovat a získávat práci. Na straně bílých dělníků byli i bílí zemědělci, kteří zase nelibě nesli fakt, že černoši dávali přednost práci v těžebním průmyslu na úkor práci v zemědělství, což vedlo k zvyšování jejich nákladů. Proti apartheidu naopak stáli - pochopitelně kromě samotných černých obyvatel - majitelé dolů, kteří samozřejmě dávali přednost levnější černé pracovní síle před dražší bílou. Zvláštní koalice černých pracovníků a velkokapitálu však v politické aréně prohrála a vznikl systém, který v průběhu let výrazně zhoršil postavení černých obyvatel: nejenže jim bylo bráněno v řadě ekonomických aktivit, byla jim zároveň upřena politická práva a měli obtížný přístup ke vzdělání. Zpočátku možná nevinně vypadající politika ochrany pracovních míst pro určitou skupinu obyvatel nechala vzniknout nespravedlivému (a neefektivnímu!) systému, jehož důsledky nese Jihoafrická republika dodnes.

Až tedy někdy uslyšíte někoho volat po politických opatřeních omezujících tržní konkurenci,  pod heslem zajištění pracovních míst třeba pro Čechy (na úkor Číňanů nebo právě Jihoafričanů), vzpomeňte si na Nelsona Mandelu. Podobná myšlenka totiž stála u zrodu jednoho z nejohavnějších režimů dvacátého století, proti kterému celý život bojoval.