neděle 26. května 2013

Racionální negramotnost

Při výšlapu z Kořenova na Jizerku, když máte jazyk na řidítkách a už sotva popadáte dech, vás s definitivní platností odrovná následující cedule:


Proč si někdo nechá zhotovit reklamní ceduli s pravopisnými chybami a vystavuje ji?

Jedno vysvětlení je to, že daná osoba pravopis neovládá. Toto vysvětlení je však vysoce nepravděpodobné, a to hned z několika důvodů. Za prvé, pokud delší dobu bydlím na nějakém místě, většinou dobře vím, jak název onoho místa správně napsat. Za druhé, pokud si nechávám zhotovit nákladnou (vidíte ty barvy?) ceduli, poradím se nejprve se spoustou lidí o tom, co na ní bude: je velká šance, že alespoň někdo z nich bude gramotný. Zdá se tedy, že chyby jsou na ceduli záměrně. Je tak nutné se ptát, proč by vystavování cedulí s pravopisnými chybami mohlo být racionální.

Důvodem by mohlo být to, že chci ubytovávat určitý typ zákazníků. Např. se mohu snažit odradit přechytralé turisty. Mohu chtít, aby mí zákazníci byli z těch, kteří pravopisné chyby nedokáží identifikovat: možná, že lidé se špatnými znalostmi pravopisu budou obecně méně bystří a podaří se mi je oklamat při placení (podobnou strategii údajně používají tvůrci spamů). To však nemusí fungovat, neboť přechytralý turista nebude nutně odrazen, nýbrž si naopak může chtít moje ubytování zvolit s cílem mě-negramotu oklamat. Zároveň to přechytralé turisty nemusí odradit ani v případě, že jejich úmysly jsou dobré: turistům jde přeci jen především o kvalitní ubytování a ne o to, abych jim jako majitel skládal básně k snídani.

Na koho bude tedy tato strategie fungovat? Koho pravopisné chyby dokáží odradit od ubytování se? Jsou to  různí "grammar Nazis" a hnidopichové - zkrátka hosté, o které nikdo nestojí, neboť s nimi není po večerech zábava (místo pití na baru si čtou Máchu) a neustále někoho obtěžují kvůli kravinám. Tleskám tedy majiteli Zemanovy chaty a příště se u něj rád ubytuji.

P. S. Veškeré případné pravopisné chyby v tomto článku jsou způsobené mojí negramotností.

neděle 12. května 2013

Jaký je skutečný dopad eurodotací?

Kohezní politika (politika soudržnosti) se zaměřuje se na vyrovnání hospodářských a sociálních rozdílů mezi státy a regiony v rámci EU. Podle oficiálních údajů přispívá tato politika k růstu ČR 0,8-1,1 p. b. v krátkém období a 0.4-0.5 p. b. v dlouhém období. Údaje jsou zjištěny pomocí metodiky HERMIN, o níž se dozvídáme následující:

„Zdůrazňujeme, že tato zpráva […] může kvantifikovat přinejlepším „pravděpodobné“ dopady kohezní politiky. V této oblasti analýzy politických dopadů jsou výsledky podmíněny ekonomickým modelem použitým ke konstrukci kontrafaktuální situace, tj. situace ekonomiky při absenci kohezní politiky.“

„V naší kontrafaktuální situací odečteme výdaje na kohezní politiku.“ „[…]žádné další změny nejsou provedeny a není učiněn pokus modelovat „náhradní“ veřejný investiční program financovaný z domácích zdrojů, který by nahradil „chybějící“ výdaje […]. Toto je velmi umělý předpoklad, protože při absenci kohezních výdajů kofinancovaných EU by téměř jistě existoval náhradní investiční program financovaný z domácích zdrojů, ačkoliv by asi byl rozsahem menší.“

Jinými slovy, použitá metodika předpokládá, že nic z toho, co bylo vybudováno s podporou fondu soudržnosti by bez této podpory vůbec nevzniklo! Nejen že tento absurdní předpoklad nadhodnocuje efekty politiky soudržnosti, ale též zajišťuje, že efekty této politiky na růst budou nutně vždy nezáporné.
 
Proč by tyto efekty mohly být teoreticky i záporné? Pod vlivem kohezní politiky je řada zdrojů vynaložena neproduktivně, a to jak při soutěži o peníze z fondů („dobývání renty“), tak při samotném čerpání dotací (administrativní náklady). Část těchto zdrojů by při absenci kohezní politiky mohla být využita produktivně a přispět tak k vyššímu růstu. Tento fakt použitá metodika naprosto ignoruje.

Autoři zmíněné zprávy si sice některá omezení své analýzy uvědomují, avšak jejich výhrady jsou  v politických dokumentech EU odfiltrovány a k veřejnosti se již nedostanou. Důležitým ponaučením tedy je, že stejně jako je nerozumné přikládat velkou váhu tvrzení tabákové firmy, že kouření neškodí zdraví, tak je nerozumné brát příliš vážně oficiální zprávy EU pokud se týkají hodnocení jejích vlastních politik.