EUCONOMICS 101

Skvělý článek Martina Pánka o tom, jak europoslanci chtějí novelizovat zákon poptávky.

Neberme dětem rodiče

V České republice žije několik set dětí, které ačkoli se domnívají, že mají dva rodiče, z právního hlediska mají rodiče jen jednoho. Naše legislativa jim toho druhého odpírá a to i přesto, že oba rodiče spolu žijí ve státem uznaném svazku. Stát tyto děti trestá za to, že se shodou okolností ocitly v homosexuálních rodinách.

Tento stav má napravit navrhovaná novela o registrovaném partnerství, která umožňuje osvojení dítěte nebiologickým rodičem. V praxi to například znamená, že tento rodič získá právo na informace o zdravotním stavu nezletilých dětí, které vychovává nebo že se dítě při smrti svého biologického rodiče nestane sirotkem. Jakkoli je návrh logickým řešením současné neutěšené situace, má podle dostupných informací pouze malou šanci na úspěch. A to i navzdory faktu, že je předkládán poslanci napříč politickým spektrem. Novela má totiž řadu odpůrců. Jaké jsou jejich argumenty?

Někteří kritici návrhu se obávají o psychický vývoj dítěte vychovávaného partnery stejného pohlaví. Tato námitka se však uvedeného návrhu příliš netýká: děti budou vyrůstat v homosexuálních rodinách, ať novela bude schválena či nikoliv. Jedinou otázkou je, jestli stát bude těmto rodinám komplikovat jejich fungování. Odpůrci však dodávají, že novela má být pouze předehrou k tomu, aby homosexuální páry mohly adoptovat děti z dětských domovů a zde již je prý obava o vývoj dítěte na místě. Ve skutečnosti se však hluboce mýlí, neboť empirické studie hovoří celkem jasně: vyrůstání v homosexuální rodině nemá na děti negativní dopad. Jak v jedné z těchto studií uvádí Charlotte Patterson, profesorka psychologie na Virginské univerzitě, důležitější než sexuální orientace rodičů je kvalita rodinných vztahů.

Jiní z řad odpůrců tvrdí, že současná legislativa je již dostatečná. Podle nich si totiž mohou homosexuální páry vybrat: buď budou žít v registrovaném partnerství bez možnosti osvojovat děti svého partnera, nebo do registrovaného svazku nevstoupí a možnost osvojovat mít budou. Jak to ale řeší situaci lidí, kteří navzdory přání těchto odpůrců chtějí žít v registrovaném partnerství a zároveň osvojovat děti svého partnera, je záhadou.

Někteří kritici novely neopírají svůj názor o žádné argumenty a zkrátka považují samotnou existenci homosexuálních svazků za „nenormální“, natož aby řešili otázku, jak fungování těchto svazků usnadnit. Zajímavé je, že titíž lidé často tvrdí, že jim samým by nikdo neměl říkat, jak mají žít a vychovávat děti. Proč tedy chtějí totéž upírat ostatním? Dnes se považuje za nenormální, pokud osoby stejného pohlaví vychovávají děti; co se bude považovat za nenormální příště? To, že jsou rodiče věřící? Nebo že každý z nich je jiného původu či rasy?

Většina politických opatření někomu prospěje a jiným uškodí. Existuje pouze málo opatření, které mnoha lidem pomohou a zároveň nikomu nezpůsobí újmu. Návrh novely zákona o registrovaném partnerství je jedním z nich a byla by škoda, pokud by byl smeten ze stolu bez jakéhokoliv racionálního důvodu.

Ještě jednou o Tirolovi

Tentokrát pro magazín Dotyk. Mimo jiné o tom, co má společného monopolní firma a Hernán Cortés a také o tom, jak vychovávat děti. Viz zde.

Stát v kasinu

O regulaci hazardu:

"...upřímně a racionálně smýšlející lidé mohou mezi sebou nesouhlasit ohledně toho, zda hazard regulovat, jaké formy hazardu by měla či neměla regulace postihnout, případně jakou podobu a rozsah by případná regulace měla mít. Na čem se však tito lidé shodnout mohou, je požadavek, aby v oblasti hazardu nepodnikal stát a aby se na ziscích tohoto odvětví nepodílel ani ve formě daňových příjmů."

Celý článek zde.

Český potravinový apartheid

"Česká vláda se naštěstí k rasové klasifikaci lidí nechystá; nicméně hodlá podobným způsobem klasifikovat zemědělské produkty. A stejně jako v jihoafrickém případě je to za účelem nerovného zacházení."

"Pokud shodou okolností máte rádi české potraviny, budiž. Pokud však upřednostňujete potraviny zahraniční, rozhodně nemáte důvod mít špatné svědomí. Totéž platí nejen pro potraviny, ale i pro jakékoliv jiné výrobky."

Celý článek zde.

Má tirolská elegie

Můj článek o letošním nositeli Nobelovy ceny za ekonomii na Svobodném monitoru:

"...řada ekonomů si kdysi myslela, že „predátorské“ stanovování cen „pod náklady“ má vždy neblahé důsledky, neboť se za ním skrývá snaha vytlačit konkurenty z trhu a dosáhnout monopolního postavení. Tato teorie se zdá být intuitivní; ale platí skutečně i pro noviny, které vám pokaždé ráno cestou do práce někdo vrazí do ruky, aniž byste museli cokoli platit? Nebo pro internetový vyhledávač, který celý den zdarma používáte, když už se do té práce konečně dostanete? Jde tu o extrémní případy „predátorského“ stanovování cen, kdy produkty jsou nabízeny zcela zdarma?"

Čtení (nejen) na říjen

Ekonomické knihy, které jsem v poslední době (pře)četl:

1) Steven D. Levitt a Stephen J. Dubner: "Think Like a Freak". Skvělá kniha, podle všeho bohužel už poslední (alespoň pokud jde o knihu ve "freak" duchu). Dozvíte se třeba, jak dobře dokáží experti předpovídat, jak máte efektivně argumentovat a také co mají společného Van Halen a král Šalamoun. K tomu jako vždy něco o incentivech. Nejzajímavější pro mě byla lekce o tom, jak co nejrychleji sníst co nejvíc hot dogů (ve skutečnosti lekce o něčem úplně jiném) a především to, že tato scéna z Monty Pythonova Létajícího Cirkusu nemusí být zas až tak nerealistická! Těším se na český překlad knihy: "Mysli jako špek". (4/5)

2) Michael Goodwin: "Economix". Hospodářské dějiny plus něco z dějin ekonomického myšlení. Goodwin nezastírá, že kniha je částečně politická, avšak snaží se psát vyváženě (neúspěšně). Hlavními nepřáteli jsou podle Goodwina velké korporace. Plus bod za komiksovou formu. Právě vyšlo česky. (3/5)

3) Martin Nowak a Roger Highfield: "SuperCooperators". O Nowakově výzkumu různých podob kooperace v přírodě a o jeho životě. Na můj vkus příliš mnoho o tom druhém a málo o tom prvním. (Poučení pro mě: nepiš autobiografii, pokud nejsi zas tak moc slavný.) (3/5)

4) Barry J. Nalebuff a Ian Ayers: "Why Not?". Starší věc o tom, jak přicházet s řešeními nejrůznějších problémů. Poučení pro skeptiky: i ekonomie může být užitečná v praktickém životě. Bohužel, řada diskutovaných otázek mě moc netrápí (což je můj problém), přesto zajímavé čtení. Podobné Cowenově "Discover Your Inner Economist". (3/5)

5) G. K. Chesterton: "What is Wrong with the World?" Mnohem starší věc. Chesterton je téměř vždy inspirativní a umí psát (každou druhou větu si můžete nechat napsat na tričko a bude to vypadat dobře). Viz jeho kritiku pojetí společnosti jako organismu: "Because every man is a biped, fifty men are not a centipede"; charakteristiku vlády: "Government does not rest on force. Government is force"; nebo kritiku koncentrace hospodářské moci v rukou státu: “I do not object to Socialism because it will revolutionize our commerce, but because it will leave it so horribly the same.” K tomu pár esejů o feminismu a o vzdělání. Něco je zastaralé, něco stále aktuální. A co že je podle Chestertona špatně se světem? “What is wrong is that we do not ask what is right.” No kidding. (3/5)

6) Mark Twain: "What is Man? and Other Essays". Další prastará věc. Nejlepší je titulní esej o determinismu, egoismu a altruismu. V dnešní době asi už nemá moc smysl číst.

7) Aristofanés: "Žáby". Po mnohaletém odkládání jsem sáhl do pokladnice světové literatury pro tento slavný titul. Důvod: v "Žábách" je jak známo popsán Greshamův zákon. Skutečně tam je (hurá!). Jinak je to čtení pro skutečné fanoušky antického dramatu, což já nejsem, takže si netroufám hodnotit.

Paruka v Monitoru

Začínám pravidelně psát do nového internetového deníku Svobodný monitor. Můj první článek je o minimální mzdě:

"Na rozdíl od paní ministryně, první zastánci minimální mzdy na přelomu 19. a 20. století si efekty na nezaměstnanost dobře uvědomovali: ba dokonce jimi zavedení minimální mzdy zdůvodňovali! Pod vlivem tehdy populární eugeniky doufali, že minimální mzda zajistí, aby „méněcenní“ jedinci (např. imigranti) nebyli zaměstnáváni na úkor „ctihodných“ občanů. A tak kupříkladu podle vyjádření fabiánského socialisty Sidneyho Balla minimální mzda a podobná regulatorní opatření „zdaleka nezvýhodňují slabé, nýbrž zvýhodňují silné…“ Podle Balla jde o nástroje „vědomé společenské selekce“, které mají oddělit „zrno“ společnosti od jejích „plev“. Ačkoliv i nadále platí, že minimální mzda zvyšuje nezaměstnanost mezi různě znevýhodněnými skupinami, naštěstí málokdo to v dnešní době považuje za klad. Současní zastánci minimální mzdy mají ve srovnání se svými předchůdci ušlechtilejší cíle, v předvídání skutečných dopadů však za nimi občas zaostávají."

Celý článek je zde.

Kobří efekt jak prase?

Kdysi v koloniálních dobách sužovalo obyvatele indického Dillí velké množství kober. Britská správa se prý tehdy jala problém řešit: zavedla program, v jehož rámci slíbila každému, kdo přinese mrtvou kobru, finanční odměnu... A tak začali vznikat kobří farmy. Když to Britové zjistili, finanční kompenzace za kobry samozřejmě zrušili. Jenže co teď se spoustou hadů, když je nikdo nechce kupovat? A tak je farmáři zase pustili do světa. V Dillí nakonec bylo ještě více kober než před zavedením kompenzací.

Steven Levitt a Steve Dubner, kteří tuto historku uvádějí ve své knize Superfreakonomics, zavedli termín "kobří efekt": popisují jím situace, kdy pokus o řešení problému, samotný problém ještě zhorší.

Z kobřího efektu nemají strach v Mníšku pod Brdy, kde mají problém s přemnoženými divokými prasaty. Chystají se zavést program "střel prase, získáš 200 Kč". Čeká obyvatele Mníšku podobné rozčarování jako to, které kdysi možná potkalo obyvatele Dillí? Vzhledem k tomu, že navrhovaná finanční kompenzace je poměrně nízká, nelze zřejmě očekávat, že se vyplatí chovat divočáky ve velkém. Stejně tak se asi nevyplatí dovážet do Mníšku divočáky z jiných koutů ČR.

Pokud tedy zůstane finanční kompenzace nízká, nebude to s kobřím efektem zas tak divoký.