středa 27. srpna 2014

Bída a předsudek: vnímání rasových rozdílů při materiálním nedostatku



Ekonomická recese, která vypukla v roce 2007 v USA, dopadla na některé skupiny obyvatel více než na jiné. Mezi lety 2007 a 2009 kleslo bohatství bílých amerických domácností o 16 %, zatímco u Afroameričanů to bylo o neuvěřitelných 53 %.[1]  Tato skutečnost není překvapující, vezmeme-li v úvahu rozdílné socioekonomické charakteristiky obou skupin: Afroameričané jsou například v průměru méně vzdělaní a mají méně pracovních zkušeností a jsou tudíž častěji zaměstnáni v profesích, které recese zasahuje nejvíce. Je možné, že kromě faktorů socioekonomických přispívají k rozdílnému dopadu recese na bílé Američany a Afroameričany i faktory psychologické? Podle psychologů Amy R. Kroschové a Davida M. Amodia ano.[2]

Kroschová a Amodio pomocí několika experimentů zkoumali, jak pocit materiálního nedostatku ovlivňuje vnímání rasy. Dle jejich závěrů vnímají bílí Američané při pocitu nedostatku obličeje Afroameričanů jako „černější“ než v situaci, kdy se nedostatkem ohroženi necítí. „Pocitu nedostatku“ bylo přitom v experimentech dosaženo třemi odlišnými způsoby: v prvním z nich tento pocit odpovídal přesvědčení subjektu, že existuje konkurence o zdroje mezi černými a bílými; v druhém experimentu byl pocit nedostatku navozován pomocí „primingu“, kdy byly některé subjekty nevědomky na okamžik vystaveny termínům spojeným s nedostatkem; a konečně v třetím případě bylo za účelem vyvolání pocitu nedostatku subjektům poskytnuto 10 dolarů ze 100 možných k rozdělení mezi potenciální příjemce. Poslední experiment též ukázal, že pocit vzácnosti vede k větší diskriminaci vůči Afroameričanům, neboť subjekty rozdělovaly svěřených 10 dolarů více v neprospěch „černějších“ obličejů.

Kroschová a Amodio naznačují, že výsledky jejich experimentů poukazují na další z možných mechanismů, prostřednictvím kterého ekonomická recese v USA dopadla větší měrou na Afroamerické domácnosti: pocit nedostatku vedl k citlivějšímu vnímání rasových rozdílů a následně k větší diskriminaci vůči Afroameričanům (tento závěr platí za předpokladu, že v době ekonomického růstu, kdy jsou lidé k rasovým rozdílům méně citliví, je část Afroameričanů považována za bílé). Zvýšení diskriminace však může být menší v reálném světě než v laboratoři. Jak zdůrazňoval ekonom Gary Becker,[3] pokud zaměstnavatel diskriminuje vůči některým skupinám zaměstnanců bez ohledu na jejich produktivitu, škodí sám sobě, neboť snižuje svůj zisk. Totéž platí i pro prodejce diskriminujícího vůči některým skupinám zákazníků. Diskriminace je zkrátka v reálném světě nákladná nejen pro diskriminované, ale obvykle i pro diskriminující.

Psáno pro časopis Vesmír.


[1] Přesněji řečeno šlo o pokles mediánového bohatství. Viz Taylor P., Kochar D. R. a Fry R. (2011): Wealth gaps rise to rekord highs between whites, blacks and hispanics. Dostupné na:  http://www.pewsocialtrends.org/2011/07/26/wealth-gaps-rise-to-record-highs-between-whites-blacks-hispanics/
[2] Krosch, A. R. a Amodio, D. M. (2014): Economic scarcity alters the perception of race. Proceedings of the National Academy of Sciences 111(25): 9079-9084.
[3] Becker G. S. (1957): The Economics of Discrimination. Chicago: University of Chicago Press.

3 komentáře:

  1. Jak pak by asi dopadlo testování černých?

    OdpovědětVymazat
  2. S těmi zaměstnanci by to nebylo tak jednoznačné. Pokud jsou zákazníci "rasisté", tak následná diskriminace zaměstnavatele vůči zaměstnancům nemusí snižovat zisk, ba naopak. Rešením může být v případě restaurace "bílá obsluha" a "černá kuchyně" nebo obráceně. Psal o tom mmj. prof. Holman: http://euportal.parlamentnilisty.cz/Articles/990-ekonomicky-pohled-na-diskriminaci.aspx

    OdpovědětVymazat