Báseň Shela Silversteina "Chlapec jménem Sue", kterou proslavil Johnny Cash, vypráví o mladíkovi trpícím celý život tím, že mu otec dal ženské jméno. Posměch a urážky, kterým Sue musí čelit, z něj udělají drsňáka. Sue je odhodlán najít svého otce, jenž ho ve třech letech opustil, a pomstít se mu. Když se ho Sueovi podaří konečně nalézt, otec povídá:
"Drsnej je, synu, tenhle svět,
a musíš bejt tvrdej, jestli máš uspět,
a já věděl, že nablízku ti nebudu moct být.
Tak jsem ti to jméno dal, než "Sbohem!" jsem řek',
a věděl jsem, že budeš tvrďák nebo mastnej flek
a díky tomu jménu se teď umíš bít."
Kdyby Sueův otec žil v dnešní době, mohl by své tvrzení doložit i empiricky. David N. Finglio na datech z floridských škol z devadesátých let ukázal, že chlapci s dívčími jmény se ve škole dopouštějí více přestupků než ostatní a mají špatný vliv na své vrstevníky.
Co když má žena typicky mužské jméno? Coffey a McLaughlin ukazují, že jí to může občas pomoci ke kariéře. Podle jejich studie na datech z Jižní Karolíny ženy s maskulinními jmény jsou upřednostňovány na funkci soudkyně před kolegyněmi s femininními jmény.
Jména lze dělit i podle jiných kriterií než je pohlaví: několik studií např. ukázalo, že typicky černošská jména jsou v USA (bílými) vnímána negativně a že lidé s černošskými jmény bývají méně často pozýváni na osobní pohovory při žádostech o práci. Pokud zašlete životopis a máte černošské jméno, máte menší šanci být pozváni na pohovor než člověk s bělošským jménem a identickým životopisem. Jak ale ukazují Fryer a Levitt, neznamená to, že mít černošské jméno s sebou nese (za jinak stejných okolností) významné ekonomické náklady. To dává smysl, protože kdyby bylo černošské jméno významnou přítěží, mohli by si černoši jednoduše změnit jména na bělošská a polepšit si. To, že nositelé černošských jmen bývají diskriminováni při přijímacích pohovorech pro ně může podle autorů být paradoxně výhodné: diskriminující zaměstnavatel by stejně při osobním pohovoru barvu pleti žadatele lehce odhalil a černého žadatele by nezaměstnal. To, že jedinci s černošskými jmény nejsou na pohovor vůbec pozváni, tak šetří jejich čas (a také čas diskriminujících zaměstnavatelů). (Podcast nejen o tomto paperu je zde)
Co když se stěhujete do zahraničí za prací? Vyplatí se, změnit si jméno? Těžko říct, ale minimálně imigrantům do USA v první polovině dvacátého století se to podle nového článku autorů Biavaschi, Giulietti a Siddique vyplatilo. Své příjmy si imigrant mohl zvýšit až o 14 %, pokud si zvolil nějaké oblíbené jméno, jako třeba William nebo John.
Studie tedy obecně ukazují, že občas skutečně může záležet na tom, jaké má člověk jméno. Je zajímavé, že rodiče Johnnyho Cashe dali svému synkovi místo skutečného jména pouze iniciály "J. R." - Johnny byl již jejich sedmým dítětem a žádné jméno je údajně nenapadlo. Když Cash nastupoval k letectvu, nemohl iniciály nadále používat a zvolil si tak jméno "John R." Na pódiích si říkal "Johnny" a svoji hudbou vydělal pohádkové jmění. Nakolik mu v životě pomohlo či uškodilo, že ho rodiče pojmenovali "J. R." není jisté; nabízí se však otázka, o kolik méně by vydělal, kdyby se nejmenoval právě Cash.
Well.
OdpovědětVymazat