Neberme dětem rodiče

V České republice žije několik set dětí, které ačkoli se domnívají, že mají dva rodiče, z právního hlediska mají rodiče jen jednoho. Naše legislativa jim toho druhého odpírá a to i přesto, že oba rodiče spolu žijí ve státem uznaném svazku. Stát tyto děti trestá za to, že se shodou okolností ocitly v homosexuálních rodinách.

Tento stav má napravit navrhovaná novela o registrovaném partnerství, která umožňuje osvojení dítěte nebiologickým rodičem. V praxi to například znamená, že tento rodič získá právo na informace o zdravotním stavu nezletilých dětí, které vychovává nebo že se dítě při smrti svého biologického rodiče nestane sirotkem. Jakkoli je návrh logickým řešením současné neutěšené situace, má podle dostupných informací pouze malou šanci na úspěch. A to i navzdory faktu, že je předkládán poslanci napříč politickým spektrem. Novela má totiž řadu odpůrců. Jaké jsou jejich argumenty?

Někteří kritici návrhu se obávají o psychický vývoj dítěte vychovávaného partnery stejného pohlaví. Tato námitka se však uvedeného návrhu příliš netýká: děti budou vyrůstat v homosexuálních rodinách, ať novela bude schválena či nikoliv. Jedinou otázkou je, jestli stát bude těmto rodinám komplikovat jejich fungování. Odpůrci však dodávají, že novela má být pouze předehrou k tomu, aby homosexuální páry mohly adoptovat děti z dětských domovů a zde již je prý obava o vývoj dítěte na místě. Ve skutečnosti se však hluboce mýlí, neboť empirické studie hovoří celkem jasně: vyrůstání v homosexuální rodině nemá na děti negativní dopad. Jak v jedné z těchto studií uvádí Charlotte Patterson, profesorka psychologie na Virginské univerzitě, důležitější než sexuální orientace rodičů je kvalita rodinných vztahů.

Jiní z řad odpůrců tvrdí, že současná legislativa je již dostatečná. Podle nich si totiž mohou homosexuální páry vybrat: buď budou žít v registrovaném partnerství bez možnosti osvojovat děti svého partnera, nebo do registrovaného svazku nevstoupí a možnost osvojovat mít budou. Jak to ale řeší situaci lidí, kteří navzdory přání těchto odpůrců chtějí žít v registrovaném partnerství a zároveň osvojovat děti svého partnera, je záhadou.

Někteří kritici novely neopírají svůj názor o žádné argumenty a zkrátka považují samotnou existenci homosexuálních svazků za „nenormální“, natož aby řešili otázku, jak fungování těchto svazků usnadnit. Zajímavé je, že titíž lidé často tvrdí, že jim samým by nikdo neměl říkat, jak mají žít a vychovávat děti. Proč tedy chtějí totéž upírat ostatním? Dnes se považuje za nenormální, pokud osoby stejného pohlaví vychovávají děti; co se bude považovat za nenormální příště? To, že jsou rodiče věřící? Nebo že každý z nich je jiného původu či rasy?

Většina politických opatření někomu prospěje a jiným uškodí. Existuje pouze málo opatření, které mnoha lidem pomohou a zároveň nikomu nezpůsobí újmu. Návrh novely zákona o registrovaném partnerství je jedním z nich a byla by škoda, pokud by byl smeten ze stolu bez jakéhokoliv racionálního důvodu.