Ekonomie čínských knihoven

V Číně je relativně levná práce; proto by člověk čekal, že budou využívány pracovně-náročné spíše než kapitálově-náročné technologie. Knihovna University of Nottingham Ningbo China však vsadila na přístroje: lze si zde půjčovat a vracet knihy pouze pomocí počítače (na obrázku počítač pro půjčování) zcela bez asistence pracovníků knihovny (kteří jsou v knihovně přítomni v počtu 1-2).

Možné vysvětlení je to, že na uvedené univerzitě je pracovním jazykem angličtina a anglicky mluvící pracovníci jsou dražší než počítače; toto vysvětlení však zřejmě neobstojí, neboť podobným zařízením je vybavena i jiná knihovna v Ningbo, kde se anglicky nemluví.

V knihovně University of Nottingham je zajímavý i bufet: ačkoliv je prodavač po většinu dne přítomen, večer má zřejmě lepší zábavu (knihovna je zpravidla otevřena do 22:00). Kvůli tomu však není nutné bufet zavírat (technicky to ani není možné – musela by se zavřít celá knihovna). Stačí nechat na stole ceník a každý zákazník si vezme, co chce, přičemž nechá v připravené „nádobě“ (viz obrázek) peníze. Nakolik jsou zákazníci poctiví, se mi zatím nepodařilo zjistit. Nicméně jsou zřejmě dost poctiví na to, aby to takto mohlo fungovat, avšak nikoli dost poctiví na to, aby byl bufet bez dozoru celý den.

Média a islám

Můj článek zde.


UPDATE: Odkaz již nefunguje, proto posílám níže celý text.

Vnímání islámu je zkreslené

Řada Indů údajně považuje bíle ženy za osoby lehkých mravů. Často se má za to, že jedním z důvodů je fakt, že tito Indové si utvořili představu o bílých ženách na základě filmů (včetně filmů pro dospělé). Podobně jako si někteří Indové vytvářejí zkreslené představy o bílých ženách na základě kusých a nevyvážených informací, tak i jinde na světě si řada lidí podobným způsobem utváří zkreslené představy o těch, kteří se od nich nějakým způsobem odlišují, a na základě těchto představ jednají.

Typickým příkladem tohoto jevu v České republice je postoj vůči muslimům. Vyznavačů islámu je u nás zanedbatelné množství: při sčítání lidu v roce 2011 se k islámu přihlásilo 3085 osob; nejčastěji uváděný odhad zahrnující i ty, jenž nejsou aktivně praktikujícími věřícími, je 10-20 tisíc. Z těchto počtů vyplývá, že řada obyvatel České republiky se s muslimy možná nikdy nesetkala. Co se týče soužití mezi muslimy a ostatními obyvateli, nevznikají na českém území závažnější problémy. Podle zprávy společnosti VeryVision z roku 2007 vyhotovené na zakázku ministerstva vnitra, jsou praktikující muslimové pobývající v Česku často vysokoškolsky vzdělaní lidé: jsou mezi nimi lékaři, architekti stavební inženýři, ekonomové i podnikatelé.

Navzdory těmto faktům je mnoho Čechů vůči islámu nepřátelských. Například facebooková skupina „Islám v České republice nechceme“ má v současné době přes 90 tisíc příznivců. Tisíce lidí na sociálních sítích také sdílelo proti-islámské komentáře, které nedávno zveřejnil předseda hnutí Úsvit, Tomio Okamura.

Okamura v jednom z nich označuje islám za politickou a válečnou ideologii.  Na jednu stranu sice tvrdí, že by bylo „primitivní vyčítat českým muslimům zločiny souvěrců, kterých se dopouští po celé planetě ve jménu jejich společné víry“, hned vzápětí se však tohoto „primitivního“ jednání dopouští. Píše: „To, co je zdrcující pro mne a celou českou veřejnost je fakt, že muslimové po celém světě se až na malé výjimky nedistancují od zločinců, co vraždí, mučí či ničí ve jménu islámu.“ Okamura tím vůči muslimům uplatňuje presumpci viny: a priori je chápe jako zločince, po kterých požaduje, aby se vždy znovu distancovali od aktů násilí svých spoluvěrců kdykoli k nim dojde. Přitom by mělo být bráno za samozřejmé, že naprostá většina muslimů (stejně jako naprostá většina ne-muslimů) násilí odmítá.

Okamura také vyzývá k bojkotu produktů vyráběných muslimy. Takový bojkot je sice legální (konec konců je v souladu s politikou ministerstva zemědělství, které nás neustále nabádá, abychom nekupovali zahraniční výrobky), avšak v jádru antiliberální. Mnoho lidí jej tak, zdá se, vnímá a jako reakce na Okamurovy výroky vznikla iniciativa „S Tomio Okamurou na kebab“, která pořádá „Celonárodní den kebabu“ (podobná iniciativa v reakci na politiku ministerstva zemědělství zatím nevznikla).

Co je však nejhorší, Okamura přispívá ke zkreslenému vnímání islámu, které je i bez jeho přičinění dosti pokřivené médii. Lidé jsou přitom dle dostupných dat ovlivnitelní médii poměrně velkou měrou. Ekonom David Yanagizawa-Drott z Harvardu se nedávno pokusil kvantifikovat míru tohoto ovlivnění na datech z konfliktu ve Rwandě. Zjistil, že přibližně 10 % násilných činů spáchaných na Tutsiích lze připsat vlivu rwandského veřejného rádia, které vůči Tutsiům vysílalo nepřátelskou propagandu.

Je zřejmé, že problémy v soužití mezi muslimy a vyznavači jiných náboženství v některých zemích bezesporu existují. Je jednoduché, a zároveň mylné a nebezpečné, označit za kořen těchto problémů islám jako takový. Faktem však je, že skutečné příčiny těchto problémů jsou často složité a neredukovatelné na rozdíly ve vyznání. Vyvolávání nenávisti vůči islámu tyto problémy rozhodně nevyřeší; ty může vyřešit pouze konstruktivní debata nezatížená iracionálními emocemi přiživovanými nezodpovědnými politiky.

Mandel-Flemink py*o!

Manifest ostravského neokeynesovství (před kolejemi VŠB-TUO):

Odkazy 5. 1. 2015

1. Fascinující fakta o bankovkách z celého světa.
2. Jak moc zkreslené představy lidé mají?
3. Zajímavý rozhovor s Josefem Šímou.
4. Teorie her v pohádce Honza málm králem.

Odkazy 3. 1. 2015

1. Grafy roku podle českých analytiků a podle Paula Krugmana.
2. Jak psát komentáře podle Michala Kašpárka.
3. Německé zlato na cestách (první část zde).
4. Zajímavý rozhovor s Dušanem Třískou.
5. Jak dlouho lidem vydrží novoroční předsevzetí?
6. Nejvlivnější ekonomové (skoro samé makro).

"Koloběžky pro všechny kluky a holky v celém království"

Dnes jsem v TV zhlédl kousek pohádky "Koloběžka první". Novopečená královna (Dáda Patrasová) v ní na konci zavede opatření, na základě kterého každé dítě obdrží koloběžku. Kdysi jsem považoval tento krok za čirý populismus. Nyní si myslím, že to možná bylo jedno z nejlepších opatření, které královna mohla učinit.

Názor jsem změnil díky ekonomům Muralidharanovi a Prakashovi, kteří zkoumali efekt podobného opatření v indickém státě Bihar. Tamější vláda se snažila zvýšit množství dívek na středních školách tak, že každé zapsané studentce poskytla kolo. Kolo snížílo časové náklady docházky do školy a počet zapsaných dívek se díky tomuto programu zvýšil o 30 %. (Zde je článek, a zde je krátké video.)

Království ve zmíněné pohádce, zdá se, čelilo podobným problémům jako stát Bihar: bylo zřejmě převážně chudé (lidé byli zaměstnáni převážně v zemědělství), byla tu špatná infrastruktura a nevšiml jsem si, že by zde děti chodily do školy. Pohádka bohužel končí příliš brzy na to, aby bylo možné úspěšnost královnina koloběžkového programu posoudit.

Sbohem, 2014!

1. Proč byl rok 2014 úžasný.

2. Ekonomie v roce 2014.