Nedávno jsem navštívil
Londýn. Na letišti jsem nastoupil do autobusu, avšak neměl jsem drobné na
jízdenku. Zaplatil jsem tedy pětilibrovkou. Řidič nechtěl ztrácet čas
přehrabováním se v mincích, a tak mě ujistil, že mi vrátí až na konečné. Jelikož
už bylo pozdě na to vystoupit, neboť řidič držel moji bankovku pevně v ruce,
musel jsem zažít hodinu hrůzy, jestli se ještě někdy shledám se dvěma librami,
které mi po právu náležely.
Podobné situace
jsou v ekonomii známé jako „hold-up problems“ (ustálený český překlad,
myslím, neexistuje). Zde je typický příklad: Jana uvažuje, zda investovat do Petrovy
firmy. Investovala by, pokud by věděla, že Petr bude tvrdě pracovat. Petr to sice
může předem slíbit, má mu však Jana věřit? Petr nemá moc velkou motivaci svůj
slib skutečně dodržet poté, co má Janiny peníze v kapse. Jana by mu tedy věřit
neměla, a tudíž by neměla do jeho firmy investovat. To je ovšem nemilé pro oba:
jak Petr, tak Jana by na tom byli lépe, pokud by k investici došlo.
Problém je, že Petr se nedokáže věrohodně zavázat, že bude skutečně pracovat
tvrdě a pro Janu je soustavné monitorování Petrova úsilí nákladné.
S „hold-up
problems“ se v nějaké formě každý z nás setkává velmi často: už jenom
na mém londýnském výletě jsem je zažil třeba při směňování peněz (Dostanu
zpátky libry, poté co jsem beze svědků pánovi s pistolí za přepážkou předal
několik tisíc korun?), při uschování kufru na recepci v hotelu (Popře
recepční, až si večer pro kufr přijdu, že jsem jej tam skutečně uschoval? Nebude
chtít obohatit svůj šatník o moji oblíbenou košili?) nebo prakticky při každém
placení čehokoliv. Ačkoliv mě tyto situace dennodenně děsí, dopadají pro mě většinou
dobře: nikdo mě obvykle neokrade. Stojí mě to pouze žaludeční vředy.
Záhadou je, PROČ
mě nikdo většinou neokrade (zdravím jednu z nečestných výjimek – autobusáka z mosambického
Maputa. Eu
vou te pegar, bastardo!): pro některé mohou být náklady špatného svědomí vyšší, než užitek z
dodatečných peněz, které by nepoctivě získali; pro takové lidi platí, že čím vyšší je částka,
kterou mohou nepoctivě získat, tím spíš se chovají nepoctivě. Jiní se mohou
chovat poctivě proto, že chtějí, abych s nimi obchodoval znovu: pokud by
byli nepoctiví, přišli by o budoucí zákazníky, a tím i o svoji živnost. Tato
logika platí jak pro ty, kteří svému svědomí naslouchají, tak pro ty, kteří ho
ignorují.
Nepředpokládám,
že Londýnský řidič autobusu očekával, že mě ještě někdy potká. Musel jsem se
tedy spolehnout na to, že hlas jeho svědomí bude silnější než touha získat dvě
libry. Vyšlo to. Na rozdíl od svého mozambického kolegy, mi totiž nakonec
peníze vrátil. Oddechl jsem si a strčil jsem mince do kapsy u kalhot. Vzhledem
k propustnosti mé kapsy to však bylo také naposledy, co jsem je spatřil.
Žádné komentáře:
Okomentovat