Martin Pánek uvádí argumenty, proč podpořit státem uznávané svazky homosexuálů:
"Skutečnost je totiž taková, že zákony o rodině atp., které upravují
manželství, vychovávání dětí i samotné svatby, tady s námi zůstanou na
dlouho, pravděpodobně až do té doby, co bude stát státem.
Stát nikoho do manželského svazku nenutí — je to tedy státní zásah
takový, který je v době dnešní nenechavé vlády někde hodně nízko na
seznamu institucí na zrušení. Zároveň ale stát přiznává státem oddanému
páru jistá (leckdy nemalá) privilegia a neexistuje ospravedlnitelný
důvod, aby je neposkytoval také dvěma černochům, Vietnamcům nebo
homosexuálům."
To je platný argument, ale zdá se, že pro některé odpůrce registrovaného partnerství nepřesvědčivý. Tito odpůrci přímo či nepřímo tvrdí, že svazek osob stejného pohlaví na ně uvaluje psychické náklady v rozličných podobách.
Bojí se například, že tímto krokem bude "znehodnocen" jejich heterosexuální svazek. Uvážíme-li však, že homosexuálů je přibližně 2-5 % a že zdaleka ne všichni o registrované partnerství usilují, zdá se tato obava přehnaná.
Stejně tak je neopodstatněná obava, že uzákoněním registrovaného partnerství dojde k šíření homosexuality (a tedy např. zvýšení pravděpodobnosti, že se děti odpůrců stanou homosexuály), neboť sexuální orientace je z velké části určena biologicky.
Odpůrcům však zřejmě nejvíce vadí, pokud se svazkům osob stejného pohlaví říká "manželství": tento "problém" lze jednoduše vyřešit důsledným používáním termínu "registrované partnerství".
Je zajímavé, že většina odpůrců nemá nic proti tomu, o co jde homosexuálním partnerům především: aby mohli po sobě dědit, aby se na ně vztahovaly stejné daňové úlevy jako na heterosexuální svazky, aby se na ně vztahoval pozůstalostní důchod či aby měli nárok na poskytnutí informace o zdravotním stavu partnera/partnerky.
Žádné komentáře:
Okomentovat