O původu financí

V osmnáctém století nashromáždil britský lékař Thomas Fuller různá lidová rčení a přísloví.[1] Jedno z nich praví: „Na úrok půjčování, způsobilo strádání.“[2] Toto rčení vyjadřuje hluboce zakořeněnou nedůvěru (ba někdy přímo nenávist), kterou mnoho lidí chovalo a nadále chová vůči finančním institucím a nástrojům.

Harvardský historik, politický a ekonomický komentátor a jeden z nejvlivnějších intelektuálů současnosti, Niall Ferguson, ve své knize Vzestup peněz[3] ukazuje, že uvedená “lidová moudrost” moudrostí ve skutečnosti vůbec není a dokládá tak, že ekonomie občas poskytuje neintuitivní závěry. Vskutku, jedním z nejvýznamnějších zjištění, ke kterým Ferguson podle svých slov dospěl, je, že „[ch]udoba není výsledkem toho, že by finančníci vykořisťovali chudé“, a že „[p]říčinou chudoby je spíše nedostatek finančních institucí, to, že banky chybějí, ne to, že existují“ (s. 20). Jak je to možné? Předně je třeba si uvědomit, jakou roli finanční instituce (zahrnující trhy s dluhopisy a akciemi, banky a jiné finanční zprostředkovatele) hrají: umožňují těm, kteří spoří, půjčovat těm, kteří peníze potřebují. Díky existenci finančních institucí mohou lidé, kteří mají dobré nápady, avšak nedostatek naspořených peněz, tyto nápady realizovat tím, že si půjčí od těch, kteří spoří, avšak dobré nápady nemají. Realizace dobrých nápadů znamená růst bohatství; pokud by tedy finanční instituce neexistovaly, museli by se lidé spokojit s mnohem nižším životním standardem.

Plány spořících a půjčujících si jsou koordinovány prostřednictvím oné tak často proklínané entity – úrokové míry. Úroková míra představuje “cenu”, kterou ti, co si finanční prostředky půjčují, musí zaplatit: jelikož je dobrých nápadů víc, než prostředků na jejich realizaci, některé musí dostat přednost před jinými. Přednost dostanou většinou ty nápady, které přispívají k růstu blahobytu nejvíce, protože za jejich realizaci jsou jejich nositelé ochotni nejvíce zaplatit. Na druhou stranu úroková míra motivuje lidi ke spoření: čím méně jsou lidé kompenzováni za to, že půjčují ostatním, tím méně půjčují. Jestliže si někde lidé musí půjčovat na vysoký úrok, může to být proto, že finanční instituce jsou nedostatečně rozvinuté: je-li jediným poskytovatelem úvěrů místní lichvář, platí lidé vyšší úroky, než kdyby lichvářů bylo několik, neřkuli kdyby lichvářům konkurovali banky a další zprostředkovatelé. Jak píše Ferguson: “Lidé mohou uniknout ze spárů lichvářů jen tehdy, když mají přístup k dobře fungujícím úvěrovým sítím, a jen v případě, že si mohou uložit peníze ve spolehlivé bance, mohou se tyto peníze dostat od nic nedělajících bohatých k pracovitým chudým” (s. 20).

Fergusonova kniha však zdaleka není dílem „finančního romantismu“ zaměřeným výhradně na hladkost fungování finančního systému; je i o problémech s tímto systémem spojených. Je o panovnících a vládách půjčujících si na finančních trzích za účelem financování válek („Trh s dluhopisy je zcela určitě dítkem války.“ – s. 62) a následně vytvářejících hyperinflace zvýhodňující dlužníky a poškozující věřitele; je o bublinách na trzích s akciemi a s nemovitostmi a jejich splaskávání; je také o centrálních bankách a jejich ne vždy úspěšných opatřeních. Vzestup peněz je však především pojednáním o tom, jak se finanční nástroje a instituce vyvíjejí. Autor pro účely své knihy považuje za velmi výstižný „darwinovský jazyk“ a dokonce uvažoval o tom, nazvat svoji knihu O původu financí - jako poctu právě Charlesi Darwinovi.[4] Podle Fergusona dochází ve finančním světě – stejně jako v přírodě – k „vymírání“ méně úspěšných finančních technik a institucí a k „přežívání“ těch úspěšnějších (Ferguson možná trochu podceňuje fakt, že vlády velmi často nechávají neživotaschopné útvary přežívat po dlouhou dobu). Toto evoluční pojetí finančních dějin Fergusonovi umožňuje relativně optimistický pohled na finanční krize, kdy dochází k „vymírání“ všeho nepřizpůsobeného a k uvolnění prostoru pro vznik něčeho nového.

Ferguson neopomíjí ani vliv financí na důležité historické události. Tvrdí dokonce, že „[z]a každým dějinným úkazem se skrývá nějaké finanční tajemství“ (s. 3), ať už jde o rozkvět renesančního umění, francouzskou revoluci, pokoření Napoleona či vzestup Nizozemí a úpadek Argentiny. Bylo by však omylem považovat Fergusona za ekonomického deterministu; jak píše v jedné ze svých dřívějších knih: „peníze netočí světem o nic víc, než postavy knihy Zločin a trest jednají podle logaritmických tabulek.“[5] Ferguson chápe, že vztah mezi ekonomikou a politikou je komplexní a kauzalita probíhá oběma směry.

Jakkoli Fergusonova kniha nemůže nahradit studium ekonomické a finanční teorie (ne vždy dává jasné odpovědi na otázky „proč“), je neocenitelnou sbírkou příběhů (byť řada z nich bude ekonomům velmi dobře známa) o penězích, bankách, finančních nástrojích a lidech, kteří hráli v dějinách finančnictví důležitou roli: kniha zahrnuje „ekonomickou analýzu“ Shakespearova Kupce benátského, i Caprova filmu Báječný život; přibližuje osudy slavných rodů Medicejských a Rothschildů[6] i obyčejného skotského lichváře zatčeného v roce 2006; a vypráví třeba také příběh Johna Lawa, skotského spekulanta a usvědčeného vraha, i peruánského ekonoma-hrdiny Hernarda de Soto, který leží v žaludku nechvalně známé maoistické organizaci Světlá stezka.[7]

Podtrženo a sečteno, Vzestup peněz je poutavou a poučnou procházkou po dějinách i současnosti financí a – stejně jako jiné Fergusonovy knihy[8] – stojí za přečtení.

Psáno pro časopis Vesmír.

---

[1] Fuller, Thomas (1732): Gnomologia: Adagies and Proverbs. London: B. Barker.

[2] „To borrow upon Usury, bringeth on Beggary.“

[3] Ferguson, Niall (2011): Vzestup peněz: finanční dějiny světa. Praha: Argo. V originále kniha vyšla již v roce 2008.

[4] Nakonec dostal přednost název inspirován dokumentárním seriálem a knihou Jacoba Bronowského Vzestup člověka. Je příznačné, že i Fergusonův Vzestup peněz má filmovou mutaci.

[5] Ferguson, Niall (2001): The Cach Nexus: Money and Power in the Modern World, 1700-2000. New York: Basic Books, s. 13.

[6] Ferguson je mj. autorem dvousvazkového díla o rodině Rothschildů (The House of Rothschild: Volume 1: Money's Prophets: 1798–1848. New York: Penguin Books, 1999; The House of Rothschild: Volume 2: The World's Banker: 1849–1999. New York: Penguin Books, 2000.)

[7] V roce 2007 vyšla v češtině Hernardo de Sotova slavná kniha Mystérium kapitálu: proč kapitalismus triumfuje na Západě a selhává všude jinde na světě (Praha: Rybka Publishers).

[8] Zatím poslední Fergusonovou knihou je The Great Degeneration: How Institutions Decay and Economies Die vydaná v roce 2013. V současnosti Ferguson pracuje na biografii Henryho Kissingera.