Pokud se díváme na píseň jako na ekonomický statek, zjistíme, že se podstatně liší od některých jiných statků, jako jsou pivo nebo kabelka. Jednak ji může "konzumovat" mnoho lidí na jednou, aniž by se tím vzájemně nějak omezovali (tj. je to "nerivalitní" statek), a jednak lze pouze obtížně zabránit lidem, aby si ji kopírovali (tj. náklady na "vyloučení ze spotřeby" jsou vysoké). Je to právě obtížná vylučitelnost, která autorům písní leží v žaludku, protože jim snižuje příjmy (a někdy je může dokonce odrazovat od skládání). Není proto divu, že se autoři snaží vymyslet způsoby, jak by problém vylučitelnosti vyřešili.
S originálním řešením přišla legendární hip hopová kapela Wu-Tang Clan (zde a zde). Tito hoši si položili otázku, proč by píseň nemohla být chápána jako obraz (obraz je stejně jako píseň do jisté míry nerivalitní - může se na něj dívat několik lidí současně, avšak náklady na vyloučení ze spotřeby jsou nízké - kopie či fotografie obrazů nejsou zdaleka hodnoceny tak vysoko jako originály). A tak podobně jako třeba van Gogh namaloval svoji Hvězdnou noc pouze jednou, tak Wu-Tang Clan zhotovili pouze jednu kopii svého tajně natočeného alba Once Upon A Time In Shaolin. Doufají, že toto album vydraží za podobnou cenu, za jakou se draží obrazy slavných mistrů. Nutno dodat, že i samotná stříbrná ručně zhotovená schránka, ve které je album uloženo, je mistrovským kouskem.
Kdo ale zaplatí vysokou částku za album, které nikdo nikdy neslyšel? I s tímto problémem se chlapci vyrovnali: vezmou své unikátní album na "turné" po muzeích a galeriích, kde si jej návštěvníci budou moci poslechnout pomocí sluchátek (album má prý 128 minut a 31 písní). Samozřejmě budou zavedeny přísné kontroly, které mají zabránit tomu, aby nikdo nemohl zhotovit kopii. Členové skupiny si však jsou vědomi, že riziko zkopírování alba není možné zcela eliminovat.
Pokud vás napadlo, že byste mohli podplatit jednoho z členů skupiny, aby vám pod rukou prodal album za nižší cenu, tak máte smůlu, protože kopii údajně nemají ani samotní členové.
Co se stane s albem, až bude prodáno, Wu-Tang Clan neřeší. Může jej koupit hudební společnost a distrubuovat jej standardním způsobem, může si jej pořídit sběratel a zavřít ho na půdu.
Gratuluju Wu-Tangu k zajímavému nápadu, ale v přehnaný úspěch tohoto projektu příliš nevěřím: problém je, že se skupina nedokáže věrohodně zavázat, že poté, co album prodá, nevytvoří další kopie, čímž by snížila hodnotu originálu a kupci by zůstaly oči pro pláč. Proto bych se bál zaplatit za album příliš vysokou cenu (ze stejného důvodu bych například nezaplatil přemrštěnou cenu za fotografii, která je také snadno reprodukovatelná). To však neznamená, že Wu-Tang Clan album neprodá. Pouze cena asi bude nižší, než si slibují.
Zatím skupina dostala nabídky mezi 2 a 5 miliony dolarů.
Žádné komentáře:
Okomentovat