Předpokládejme, že vymyslím vtip a někdo mi ho "ukradne". Mohu se nějak bránit? Jedná se skutečně o krádež? Podobné otázky si kladou autoři tohoto zajímavého článku. Co zjistili?
1. Lidé přebírají vtipy od ostatních od nepaměti.
2. Tvůrci vtipů (alespoň v USA) nemají příliš mnoho způsobů, jak se právně bránit: copyright chrání konkrétní vyjádření myšlenky nikoli však myšlenku jako takovou.
3. I když je žaloba v některých případech myslitelná, soudní řízení je poměrně nákladné.
4. Přebírání vtipů je někdy obtížně dokazatelné, protože lidé mohou vymyslet podobný vtip nezávisle (zejména pokud je vtip reakcí na nějakou aktuální událost). Někdy také mohou přebírat nevědomky.
A teď to nejzajímavější:
5. Jelikož právo nechrání tvůrce vtipů, mezi samotnými komiky vznikl systém neformálních pravidel. Např. jedno z pravidel je, že vlastníkem vtipu je ten, kdo ho první řekne v televizi. Jaké jsou tresty za porušení těchto pravidel? Špatná pověst mezi kolegy, ocitnutí se na "černé listině" a v krajním případě zvedák na žebra.
Jaké je poučení? Tento příklad je další ilustrací faktu, že pravidla mohou vznikat spontánně, bez zásahu státu. Podle samotných autorů, mohou být pravidla komiků inspirací pro jiné disciplíny, kde existují spory ohledně optimální rozsah copyrightové ochrany, např. v hudbě.
Poslední poznámka: autoři zmiňují, že v "dřívějších dobách" nikdo nepovažoval přebírání vtipů za problém. Vysvětlení tohoto faktu může spočívat v tom, že dříve existovalo mnoho lokálních trhů: komik vystupující v hostincích na Hradecku nekonkuroval komikům vystupujícím na Liberecku či na Budějovicku. S nástupem radia a televize, vznikl jeden velký trh, kdy několik málo nejlepších komiků získá celý trh a "kradení" vtipů začalo být problém.
(Za odkaz díky Cafe Hayek)
Žádné komentáře:
Okomentovat