Mnoho lidí po vládě požaduje, aby financovala určité statky a služby. Zároveň však lidé neradi platí daně a politici to dobře vědí. Oblíbenou strategií politiků je tedy "zdanění bez reprezentace", tj. uvalování daní na skupiny lidí, kteří je nemohou ve volbách sesadit z vládních křesel: na děti (ve formě dluhu) a na cizince (ve formě cel). Politici nicméně chtě nechtě musí zdanit i jedince s volebním právem. Když už tak činí, snaží se, aby daně byly co nejméně vidět. Čím je daň méně viditelná, tím může být vyšší, neboť "méně bolí".
Petr Bartoň ve svém skvělém článku řadí různé typy daní podle viditelnosti. Zároveň ukazuje, že podíl méně viditelných daní na vládních příjmech v posledních padesáti letech rostl, a to jak v zemích EU, tak i v zemích OECD. Lidé by však měli vědět, jak vysoké platí daně, už jen proto, aby mohli činit zodpovědná rozhodnutí ve volbách. Co tedy s tím?
"let us turn invisible taxes to visible ones. Our figures indicate that
future favours those who will not give in to being taken advantage of
through invisible taxes and who will recognize them for what they are.
Taxes."
Žádné komentáře:
Okomentovat