Zatímco Jane Austen byla údajně specialistkou na teorii her, Jack London byl podle všeho ekonom. V Dopisech Kemptona a Wace, napsaných společně s Annou Strunsky, London sám v roli ekonoma vystupuje. Nicméně ekonomie jako takové je pravděpodobně nejvíce v jeho Mořském vlku. O dělbě práce a specializaci zde píše (zřejmě s notnou dávkou sarkasmu) následující:
"Pamatuji se, že jsem myslil na to, jak příjemné jsou výsledky dělby práce, že nepotřebuji studovat mlhy, větry, mořské proudy a vůbec mořeplavectví, abych mohl navštěvovat přítele, který se usídlil až na protějším břehu jednoho výběžku mořského zálivu. Jak výhodné, že se lidé specialisují, uvažoval jsem. Zvláštní znalosti lodivoda a kapitána vystačí pro mnoho tisíc lidí, kteří se nevyznají na moři a v mořeplavectví o nic lépe než já. A naproti tomu zas já, místo abych věnoval své síly poznávání spousty jevů a faktů, soustředil jsem se na několik jevů zvláštních, na příklad na rozbor takového faktu, jako je význam a zařazení E. A. Poea v americké literatuře – jak to dokazuje na příklad můj essay v posledním čísle magazínu Atlantic. Při vstupu na parník, jak jsem procházel uzavřenou kabinou, zočil jsem dychtivýma očima tlustého pána, který četl Atlantic, otevřený právě na stránce mého essaye. A zde máme opět tu dělbu práce, odborné znalosti lodivoda a kapitána, jimiž ti dva umožňují onomu tlustému pánovi těšit se z mé odborné znalosti Poea, zatím co ho bezpečně převážejí ze Sausalita do San Franciska."
Londonův příběh ukazuje, že specialista na E. A. Poea se může stát obstojným mořeplavcem a naopak mořeplavec může být zběhlý v literatuře. Jinými slovy komparativní výhody, na základě kterých se lidé specializují, nejsou podle něj dány exogenně, nýbrž jsou výsledkem okolností a investic do lidského kapitálu. London je tak na stejné lodi jako např. Adam Smith, který tvrdil, že rozdíl "mezi filosofem a pouličním nosičem, není myslím dán ani tak přírodou, jako spíše obyčejem, zvykem a vzděláním."
Mořský vlk dále obsahuje zajímavé pasáže o cost-benefit analýze, zejména o hodnotě života:
"Vždyť je-li vůbec jaký smysl v
poptávce a nabídce, pak je život tím nejlacinějším zbožím na světě. Máme pouze
určité množství vody, určité množství země, určité množství vzduchu; ale
života, který se domáhá zrození, toho je bez konce. Příroda je marnotratnice.
Vezměte na příklad ryby s jejich miliony vajíček. A konečně vezměte třeba sám
sebe a mne. Naše ledví obsahují možnost milionů životů. Kdybychom jen měli dost času a příležitosti, abychom
využili do posledního ždibce všech ždibců nezrozeného života, co jich v sobě
nosíme, mohli bychom se stát otci celých národů a osídlit celé kontinenty.
Život? Třesky plesky! Nemá ceny. Ze všech laciných věcí je tou nejlacinější.
Všady chodí žebrotou. Příroda ho rozhazuje marnotratnou rukou. Kde je místo pro
jeden život, zasévá jich tam tisíc a je z toho jen život požírající život, až
nakonec zbývá ten nejsilnější a nejhltavější."
London si také všímá, že hodnota života závisí na tom, kdo jej hodnotí. Odmítá hodnocení života člověka týmž samým člověkem, neboť takové hodnocení je nutně výrazně vychýlené směrem nahoru.
"Víte, že jedinou cenou, kterou
život má, je ta, kterou sám sobě přikládá? A je to ovšem přepínání, protože
život je nutně předpojatý ve svůj vlastní prospěch. Vezměme toho člověka, co
šplhal do lanoví. Držel se tam, jako by byl drahocennou vzácností, pokladem
dražším nad brilianty a nad rubíny. Vám je tak drahý? Ne. Mně snad? Vůbec ne.
Sám sobě? Ano. Jenže já jeho ocenění sebe neuznávám. On se nemožně přeceňuje.
Je dost a dost života, domáhajícího se zrodu. Kdyby byl spadl a vystříkl mozek
na palubu jak med z plástve, nebyla by to, pro svět žádná ztráta. Neměl pro
svět cenu. Nabídka je přílišná. Cenu měl jen sám pro sebe, a aby se dokázalo,
jak je ta cena vymyšlená, nebyl by si ve
smrti ani vědom toho, že sám sebe pozbyl. Jenom on sám se hodnotil nad
brilianty a rubíny. Brilianty a rubíny jsou ty tam, rozmázly se na palubě a
vědro mořské vody je spláchne, přičemž on sám ani neví, že jsou ty brilianty a
rubíny ty tam. On sám vůbec nic neztrácí, protože při ztrátě sama sebe ztrácí
také vědomí ztráty."
Žádné komentáře:
Okomentovat