Jsou strukturální fondy EU prokletím?

Skvělý článek Dalibora Roháče:

"The inflow of EU funds into countries with weak institutions does not mean just wasteful spending but also breeds corruption. The impact may be hard to quantify but is very visible. Before joining the EU, Eastern European countries had made significant progress in reducing cronyism and corruption – mainly because of the numerous reforms they had to adopt in order to qualify for EU membership in the first place. After the accession, not only did the progress come to a halt but some measures of corruption actually deteriorated." 

"Whether the funds are a plot to buy loyalty to the European project in Eastern Europe or just a well-intentioned but mismanaged program, they do not seem to be working. The funds neither seem to be creating economic prosperity nor are they effective at fostering popular support for the European idea."

O ekonomických přepovědích apod.

Rozhovor ve Studiu Zet na BBC o možnostech ekonomie (27. 5. 2014).

Když ekonomie není (jenom) o penězích

Čtyři přednášky o ekonomii v Knihovně Václava Havla z 12. 5. 2014 (Petr Bartoň, Petr Houdek, Tomáš Mlčoch a moje maličkost).

Ekonomismus je humanismus

Konec semestru je časem na zamyšlení, jakou nejdůležitější myšlenku může úvodní kurz ekonomie naučit. Moje kandidátka: "žádný člověk není a priori důležitější nebo lepší než jiný". Tuto myšlenku chápu jak analyticky, tak normativně. Zde jsou některé příklady aplikace této myšlenky, které jsou běžně vyučované v ekonomii.

1) Ekonomie nezná národnosti ani rasy, tudíž neexistují "lepší" a "horší" ekonomické subjekty: české firmy jsou stejně důležité jako německé, český zemědělec je stejně důležitý jako brazilský a český nezaměstnaný dělá ekonomovi stejné vrásky jako čínský. Ekonomové jsou proti protekcionismu a jiným formám ekonomickému nacionalismu. I když  většinou argumentují primárně utilitárně, tj. tím, že obchod vede k prosperitě, zajímají se o prosperitu všech stran, které se směna týká, a nikoli pouze jen jedné z nich. Při posuzování migrace, ekonomy zajímá nejen blahobyt lidí v hostitelské zemi, ale i blahobyt migrujících.

2) Politici a úředníci nejsou osvícenější než ostatní. Ať Friedman nebo Krugman, ekonomové předpokládají, že lidé mající politické pozice či sedící na úřadech, jsou podobní jako ti, kteří směňují na trzích nebo pracují v jiných odvětvích: mají své cíle a přesvědčení a reagují na změny podmínek. Stejně jako jiní lidé, nemusí vždy usilovat o obecné blaho.

3) Ekonomové nejsou osvícenější než ostatní. Platí to, co je v předchozím bodě. Ekonom si je vědom, že není "něco víc" a netroufá si hodnotit preference ostatních lidí nebo jim říkat, co mají chtít. Ať máte preference jakékoliv, ekonom je ve své analýze bere jako dané.

4) Pokud pozorujeme rozdíly v chování různých skupin lidí, nevysvětlujeme obvykle tyto rozdíly tím, že jsou lidé v těchto skupinách "jiní" (pokud ovšem nemáme vážný důvod myslet si opak). Tyto rozdíly přisuzujeme různým podmínkám, kterým tito lidé čelí: např. Američané mívají větší auta než Evropané nikoli nutně proto, že jsou jiní, ale spíše proto, že v Evropě je dražší benzín, parkovací místa jsou vzácnější, atd. Pokud přeci jen analýza vede k závěru, že dané rozdíly jsou např. výsledkem různých kultur, ekonomové se s takovým vysvětlením nespokojí a zkoumají, proč jsou kultury jiné a snaží se vysvětlit kulturní rozdíly opět pomocí rozdílů v podmínkách.

Tento postoj ekonomů lze nazvat "analytickým a etickým rovnostářstvím". Termín analytické rovnostářství poprvé zavedli a diskutovali Sandra Peart a David M. Levy (např. zde a zde). Viz také skvělý článek Tylera Cowena na stejné téma.

Ještě jednou o přínosech členství v EU

Zde je několik názorů na to, zda se nám členství v Unii vyplatilo nebo ne. Nejzajímavější odpovědi: Pavel Kohout a Lukáš Kovanda.

O přínosech vnitřního trhu není pochyb. Zajímavý je rozdílný pohled respondentů na eurodotace. Podle shrnutí vládní analýzy byl dopad eurodotací kladný:

"V případě, že by se Česká republika podobně jako některé země Evropy účastnila pouze vnitřního trhu a nebyla by součástí kohezní a společné zemědělské politiky, tak by jen v roce 2013 ztratila čistý příjem ve výši 84 miliard korun, tedy 2,2 procenta HDP odpovídající současné čisté pozici. Celkem by přišla o prostředky ve výši 334 miliard a potenciálně o dodatečných 400 miliard korun, které zbývají dočerpat.

Bez kohezní politiky by HDP České republiky byl dlouhodobě o 4,7 procenta nižší. Do roku 2025 takto pouze kohezní politika přinese kumulativní výkon odpovídající 50 procentům HDP. Pomalé čerpání však výrazně snížilo potenciální odpovídající přínosy kohezní politiky a snížilo českou ekonomiku v dlouhodobém horizontu výši životní úrovně o několik desítek miliard."

Není však jasné, zda studie uvažuje náklady eurodotací a pokud ano, tak jaké (většinou se nerealisticky předpokládají nulové náklady).

Důležitější než minulost, je však budoucnost, zejména otázka přijetí eura. O tom shrnutí říká:

"Jako neopodstatněné se zdají argumenty o příliš vysokých jednorázových nákladech zavedení eura. I při konzervativním hodnocení následků vstupu do eurozóny jsou totiž tyto náklady vykompenzovány úsporami a vyšším výkonem ekonomiky během dvou měsíců až jednoho roku."

To je jistě důležité, ale pro rozhodování o přijetí eura zdaleka ne nejpodstatnější. Klíčovou otázkou je, zda jsme s eurem ochotni přijmout fiskální a politikou unii. Ta totiž velmi pravděpodobně vznikne, neboť vysoká nezaměstnanost a stagnace v eurozóně je politicky dlouhodobě neudržitelná. Jelikož je však eurozóna politicky roztříštěná je přinejmenším sporné, zda bude tato fiskální a politická unie fungovat.

V případě, že by se Česká republika podobně jako některé země Evropy účastnila pouze vnitřního trhu a nebyla by součástí kohezní a společné zemědělské politiky, tak by jen v roce 2013 ztratila čistý příjem ve výši 84 miliard korun, tedy 2,2 procenta HDP odpovídající současné čisté pozici. Celkem by přišla o prostředky ve výši 334 miliard a potenciálně o dodatečných 400 miliard korun, které zbývají dočerpat.

Dopad kohezní politiky prvních třech programových období na HDP České republiky jako rozdíl oproti základnímu scénáři

Zvětšíte kliknutím: Zdroj: Quest III model, Janos Varga and Jan in 't Veld (2009), Janos Varga and Jan in 't Veld (2010)

Bez kohezní politiky by HDP České republiky byl dlouhodobě o 4,7 procenta nižší. Do roku 2025 takto pouze kohezní politika přinese kumulativní výkon odpovídající 50 procentům HDP. Pomalé čerpání však výrazně snížilo potenciální odpovídající přínosy kohezní politiky a snížilo českou ekonomiku v dlouhodobém horizontu výši životní úrovně o několik desítek miliard.
Zdroj: http://finmag.penize.cz/ekonomika/285794-exkluzivne-deset-let-v-eu-nam-prineslo-tri-biliony!

O čem sní ministr financí?

Ministr financí se svěřuje:

"Ministerstvo vedu jako firmu a jsem první politik, který to tak dělá. Ale jenom ten úřad. Bohužel stát nejde řídit jako firmu. Dal by se – kdyby byla jednobarevná vláda, jako měl Jiří Rusnok, tak to by šlo. Nebo ve většinovém systému. Nebo za Fica. Ale v koaliční vládě to nejde."

Andrej Babiš samozřejmě není první, kdo toužil po tom, řídit stát jako firmu. Například jistý V. I. Lenin ve své knize Stát a revoluce píše:

"Celá společnost bude jediná kancelář a jediná továrna, kde je rovnost v práci i rovnost v platech." 

Dále vysvětluje:

"Když se stát omezí v hlavní části svých funkcí na takovou evidenci a kontrolu, prováděnou dělníky samými, přestává být "politickým státem", "veřejné funkce se mění z funkcí politických v pouhé administrativní funkce."

Leninovi následovníci, stejně jako náš ministr financí, chápali, že "v koaliční vládě to nejde". Později se ukázalo, že to nejde ani ve vládě jednobarevné. Je škoda, že se z jejich zkušenosti Andrej Babiš nepoučil.

Chvilka ekonomické poezie

Následující báseň znám díky tomuto článku Amartyi Sena. Dlouho jsem hledal její český překlad, avšak neúspěšně. Autoru Robertu Frostovi se omlouvám.

AN EQUALIZER

It is as true as Caesar's name was Kaiser

That no economist was ever wiser

(Though prodigal himself and a despiser

Of capital and calling thrift a miser).

And when we get too far apart in wealth

‘Twas his idea that for the public health.

So that the poor don’t have to steal by stealth,

We now and then should take an equalizer.

PŘEROZDĚLENÍ

Je pravdou jakože Caesar císařem se stal,
že žádný ekonom větší moudrost nepobral
(ač sám hýřil a kapitálem pohrdal
a lidskou šetrnost lakotou nazýval).
Když ten má málo a druhý víc než dosti,
Tak zlepšíš dle něj zdraví společnosti,
Aby chudí nemuseli krást v tajnosti,
občas podáš jim, co dříve bohatým jsi vzal.


Kdo nepoznal, o kterém ekonomovi je řeč, napovídám, že báseň je z roku 1942.