Ekonomismus je humanismus

Konec semestru je časem na zamyšlení, jakou nejdůležitější myšlenku může úvodní kurz ekonomie naučit. Moje kandidátka: "žádný člověk není a priori důležitější nebo lepší než jiný". Tuto myšlenku chápu jak analyticky, tak normativně. Zde jsou některé příklady aplikace této myšlenky, které jsou běžně vyučované v ekonomii.

1) Ekonomie nezná národnosti ani rasy, tudíž neexistují "lepší" a "horší" ekonomické subjekty: české firmy jsou stejně důležité jako německé, český zemědělec je stejně důležitý jako brazilský a český nezaměstnaný dělá ekonomovi stejné vrásky jako čínský. Ekonomové jsou proti protekcionismu a jiným formám ekonomickému nacionalismu. I když  většinou argumentují primárně utilitárně, tj. tím, že obchod vede k prosperitě, zajímají se o prosperitu všech stran, které se směna týká, a nikoli pouze jen jedné z nich. Při posuzování migrace, ekonomy zajímá nejen blahobyt lidí v hostitelské zemi, ale i blahobyt migrujících.

2) Politici a úředníci nejsou osvícenější než ostatní. Ať Friedman nebo Krugman, ekonomové předpokládají, že lidé mající politické pozice či sedící na úřadech, jsou podobní jako ti, kteří směňují na trzích nebo pracují v jiných odvětvích: mají své cíle a přesvědčení a reagují na změny podmínek. Stejně jako jiní lidé, nemusí vždy usilovat o obecné blaho.

3) Ekonomové nejsou osvícenější než ostatní. Platí to, co je v předchozím bodě. Ekonom si je vědom, že není "něco víc" a netroufá si hodnotit preference ostatních lidí nebo jim říkat, co mají chtít. Ať máte preference jakékoliv, ekonom je ve své analýze bere jako dané.

4) Pokud pozorujeme rozdíly v chování různých skupin lidí, nevysvětlujeme obvykle tyto rozdíly tím, že jsou lidé v těchto skupinách "jiní" (pokud ovšem nemáme vážný důvod myslet si opak). Tyto rozdíly přisuzujeme různým podmínkám, kterým tito lidé čelí: např. Američané mívají větší auta než Evropané nikoli nutně proto, že jsou jiní, ale spíše proto, že v Evropě je dražší benzín, parkovací místa jsou vzácnější, atd. Pokud přeci jen analýza vede k závěru, že dané rozdíly jsou např. výsledkem různých kultur, ekonomové se s takovým vysvětlením nespokojí a zkoumají, proč jsou kultury jiné a snaží se vysvětlit kulturní rozdíly opět pomocí rozdílů v podmínkách.

Tento postoj ekonomů lze nazvat "analytickým a etickým rovnostářstvím". Termín analytické rovnostářství poprvé zavedli a diskutovali Sandra Peart a David M. Levy (např. zde a zde). Viz také skvělý článek Tylera Cowena na stejné téma.