Než půjdete k oltáři

Příčin příjmové nerovnosti domácností může být mnoho. Jednou z nich je, že lidé jsou "nerozvážní" (nebo až příliš "rozvážní"?) při uzavírají sňatků: pokud si bohaté manažerky za manžele berou bohaté manažery, je v jedné domácnosti koncentrováno více bohatství a roste tak nerovnost. Kdyby se lidé brali náhodně, nerovnost by se snížila. Jak moc?

Tuto otázku si položili  ekonomové Jeremy Greenwood, Nezih Guner, Georgi Kocharkov a Cezar Santos. K měření příjmové nerovnosti použili Giniho koeficient. Ten nabývá hodnot mezi 0 (všechny domácnosti mají stejně) a 1 (veškerý příjem plyne jedné domácnosti). Zjistili, že kdyby se lidé v roce 2005 v USA brali náhodně, Giniho koeficient by klesl z 0.43 na 0.34, tj. nerovnost by se snížila. Zároveň argumentují, že od roku 1960 došlo k nárůstu podílu sňatků uzavřených na základě principu "vrána k vráně sedá", což může částečně vysvětlovat nárůst příjmové nerovnosti.

Jak ale upozorňuje Kevin Drum (a konečně i samotní autoři), nárůst příjmové nerovnosti může být částečně vysvětlen také tím, že se zvýšila pracovní participace žen: když byla většina žen v domácnosti, sňatek nevedl k výrazné změně příjmů domácnosti. Poté, co ženy začaly ve větší míře participovat na trhu práce, sňatky vedly ke zvýšení nerovnosti a to bez ohledu na to, jestli se brali lidé s podobnými či odlišnými charakteristikami.

Okolo Třeboně

Za podivným chováním se často skrývá nějaká regulace. Tentokrát se jedná o stavební zákon (183/2006 Sb), který uvádí (§115(4)): "Stavební  povolení  pozbývá  platnosti,  jestliže  stavba  nebyla zahájena  do  2  let  ode  dne,  kdy nabylo právní moci." Tomuto požadavku lze vyhovět například následovně:

...tak dej cihlu k cihle...

Ve svém článku Hele, vole, kde mám zlato?, Josef Tětek píše:

"Před rokem požádala německá centrální banka o výplatu části německého zlata uloženého v newyorském Fedu. Odpovědí jim bylo, že své zlato dostanou – formou splátek rozložených v osmi letech. Nyní se na světlo dostávají další okolnosti, které nasvědčují tomu, na co se nikdo neodváží ani pomyslet, natožpak to vyslovit: král je nahý a bez zlata."

"Řekněme, že Fed tuto situaci odmítá veřejně připustit a nenápadně zlato dokupuje na trhu, aby mohl uspokojit požadavky Německa i dalších zemí, které jej mohou následovat. Řekněme, že Fedu v této aktivitě pomáhají největší americké bankovní domy, které jsou shodou okolností hlavními příjemci stovek miliard dolarů z politiky kvantitativního uvolňování. Řekněme, že tyto bankovní domy pomocí tzv. krátkých obchodů se zlatými futures kontrakty srážejí cenu zlata dolů, aby tak snížily nákupní cenu fyzického zlata a zároveň i atraktivitu zlata pro soukromé a institucionální investory, posílili pozici dolaru a snížili pravděpodobnost dalších požadavků na vydání zahraničního zlata."

"Jak nedávno podotkl prezident německého finančního regulačního úřadu, manipulace s tržní cenou drahých kovů – pokud by se prokázala být pravdivou – představuje skandál větších rozměrů než nedávná manipulace s mezibankovními sazbami LIBOR."

Celý článek zde.

Před rokem požádala německá centrální banka o výplatu části německého zlata uloženého v newyorském Fedu. Odpovědí jim bylo, že své zlato dostanou – formou splátek rozložených v osmi letech. Nyní se na světlo dostávají další okolnosti, které nasvědčují tomu, na co se nikdo neodváží ani pomyslet, natožpak to vyslovit: král je nahý a bez zlataZdroj: http://finmag.penize.cz/ekonomika/280469-hele-vole-kde-mam-zlato

Před rokem požádala německá centrální banka o výplatu části německého zlata uloženého v newyorském Fedu. Odpovědí jim bylo, že své zlato dostanou – formou splátek rozložených v osmi letech. Nyní se na světlo dostávají další okolnosti, které nasvědčují tomu, na co se nikdo neodváží ani pomyslet, natožpak to vyslovit: král je nahý a bez zlata.Zdroj: http://finmag.penize.cz/ekonomika/280469-hele-vole-kde-mam-zlato

The bond of pink partners: argument 007

Martin Pánek uvádí argumenty, proč podpořit státem uznávané svazky homosexuálů:

"Skutečnost je totiž taková, že zákony o rodině atp., které upravují manželství, vychovávání dětí i samotné svatby, tady s námi zůstanou na dlouho, pravděpodobně až do té doby, co bude stát státem.

Stát nikoho do manželského svazku nenutí — je to tedy státní zásah takový, který je v době dnešní nenechavé vlády někde hodně nízko na seznamu institucí na zrušení. Zároveň ale stát přiznává státem oddanému páru jistá (leckdy nemalá) privilegia a neexistuje ospravedlnitelný důvod, aby je neposkytoval také dvěma černochům, Vietnamcům nebo homosexuálům."

To je platný argument, ale zdá se, že pro některé odpůrce registrovaného partnerství nepřesvědčivý. Tito odpůrci přímo či nepřímo tvrdí, že svazek osob stejného pohlaví na ně uvaluje psychické náklady v rozličných podobách.

Bojí se například, že tímto krokem bude "znehodnocen" jejich heterosexuální svazek. Uvážíme-li však, že homosexuálů je přibližně 2-5 % a že zdaleka ne všichni o registrované partnerství usilují, zdá se tato obava přehnaná.

Stejně tak je neopodstatněná obava, že uzákoněním registrovaného partnerství dojde k šíření homosexuality (a tedy např. zvýšení pravděpodobnosti, že se děti odpůrců stanou homosexuály), neboť sexuální orientace je z velké části určena biologicky.

Odpůrcům však zřejmě nejvíce vadí, pokud se svazkům osob stejného pohlaví říká "manželství": tento "problém" lze jednoduše vyřešit důsledným používáním termínu "registrované partnerství".

Je zajímavé, že většina odpůrců nemá nic proti tomu, o co jde homosexuálním partnerům především: aby mohli po sobě dědit, aby se na ně vztahovaly stejné daňové úlevy jako na heterosexuální svazky, aby se na ně vztahoval pozůstalostní důchod či aby měli nárok na poskytnutí informace o zdravotním stavu partnera/partnerky.

O původu financí

V osmnáctém století nashromáždil britský lékař Thomas Fuller různá lidová rčení a přísloví.[1] Jedno z nich praví: „Na úrok půjčování, způsobilo strádání.“[2] Toto rčení vyjadřuje hluboce zakořeněnou nedůvěru (ba někdy přímo nenávist), kterou mnoho lidí chovalo a nadále chová vůči finančním institucím a nástrojům.

Harvardský historik, politický a ekonomický komentátor a jeden z nejvlivnějších intelektuálů současnosti, Niall Ferguson, ve své knize Vzestup peněz[3] ukazuje, že uvedená “lidová moudrost” moudrostí ve skutečnosti vůbec není a dokládá tak, že ekonomie občas poskytuje neintuitivní závěry. Vskutku, jedním z nejvýznamnějších zjištění, ke kterým Ferguson podle svých slov dospěl, je, že „[ch]udoba není výsledkem toho, že by finančníci vykořisťovali chudé“, a že „[p]říčinou chudoby je spíše nedostatek finančních institucí, to, že banky chybějí, ne to, že existují“ (s. 20). Jak je to možné? Předně je třeba si uvědomit, jakou roli finanční instituce (zahrnující trhy s dluhopisy a akciemi, banky a jiné finanční zprostředkovatele) hrají: umožňují těm, kteří spoří, půjčovat těm, kteří peníze potřebují. Díky existenci finančních institucí mohou lidé, kteří mají dobré nápady, avšak nedostatek naspořených peněz, tyto nápady realizovat tím, že si půjčí od těch, kteří spoří, avšak dobré nápady nemají. Realizace dobrých nápadů znamená růst bohatství; pokud by tedy finanční instituce neexistovaly, museli by se lidé spokojit s mnohem nižším životním standardem.

Plány spořících a půjčujících si jsou koordinovány prostřednictvím oné tak často proklínané entity – úrokové míry. Úroková míra představuje “cenu”, kterou ti, co si finanční prostředky půjčují, musí zaplatit: jelikož je dobrých nápadů víc, než prostředků na jejich realizaci, některé musí dostat přednost před jinými. Přednost dostanou většinou ty nápady, které přispívají k růstu blahobytu nejvíce, protože za jejich realizaci jsou jejich nositelé ochotni nejvíce zaplatit. Na druhou stranu úroková míra motivuje lidi ke spoření: čím méně jsou lidé kompenzováni za to, že půjčují ostatním, tím méně půjčují. Jestliže si někde lidé musí půjčovat na vysoký úrok, může to být proto, že finanční instituce jsou nedostatečně rozvinuté: je-li jediným poskytovatelem úvěrů místní lichvář, platí lidé vyšší úroky, než kdyby lichvářů bylo několik, neřkuli kdyby lichvářům konkurovali banky a další zprostředkovatelé. Jak píše Ferguson: “Lidé mohou uniknout ze spárů lichvářů jen tehdy, když mají přístup k dobře fungujícím úvěrovým sítím, a jen v případě, že si mohou uložit peníze ve spolehlivé bance, mohou se tyto peníze dostat od nic nedělajících bohatých k pracovitým chudým” (s. 20).

Fergusonova kniha však zdaleka není dílem „finančního romantismu“ zaměřeným výhradně na hladkost fungování finančního systému; je i o problémech s tímto systémem spojených. Je o panovnících a vládách půjčujících si na finančních trzích za účelem financování válek („Trh s dluhopisy je zcela určitě dítkem války.“ – s. 62) a následně vytvářejících hyperinflace zvýhodňující dlužníky a poškozující věřitele; je o bublinách na trzích s akciemi a s nemovitostmi a jejich splaskávání; je také o centrálních bankách a jejich ne vždy úspěšných opatřeních. Vzestup peněz je však především pojednáním o tom, jak se finanční nástroje a instituce vyvíjejí. Autor pro účely své knihy považuje za velmi výstižný „darwinovský jazyk“ a dokonce uvažoval o tom, nazvat svoji knihu O původu financí - jako poctu právě Charlesi Darwinovi.[4] Podle Fergusona dochází ve finančním světě – stejně jako v přírodě – k „vymírání“ méně úspěšných finančních technik a institucí a k „přežívání“ těch úspěšnějších (Ferguson možná trochu podceňuje fakt, že vlády velmi často nechávají neživotaschopné útvary přežívat po dlouhou dobu). Toto evoluční pojetí finančních dějin Fergusonovi umožňuje relativně optimistický pohled na finanční krize, kdy dochází k „vymírání“ všeho nepřizpůsobeného a k uvolnění prostoru pro vznik něčeho nového.

Ferguson neopomíjí ani vliv financí na důležité historické události. Tvrdí dokonce, že „[z]a každým dějinným úkazem se skrývá nějaké finanční tajemství“ (s. 3), ať už jde o rozkvět renesančního umění, francouzskou revoluci, pokoření Napoleona či vzestup Nizozemí a úpadek Argentiny. Bylo by však omylem považovat Fergusona za ekonomického deterministu; jak píše v jedné ze svých dřívějších knih: „peníze netočí světem o nic víc, než postavy knihy Zločin a trest jednají podle logaritmických tabulek.“[5] Ferguson chápe, že vztah mezi ekonomikou a politikou je komplexní a kauzalita probíhá oběma směry.

Jakkoli Fergusonova kniha nemůže nahradit studium ekonomické a finanční teorie (ne vždy dává jasné odpovědi na otázky „proč“), je neocenitelnou sbírkou příběhů (byť řada z nich bude ekonomům velmi dobře známa) o penězích, bankách, finančních nástrojích a lidech, kteří hráli v dějinách finančnictví důležitou roli: kniha zahrnuje „ekonomickou analýzu“ Shakespearova Kupce benátského, i Caprova filmu Báječný život; přibližuje osudy slavných rodů Medicejských a Rothschildů[6] i obyčejného skotského lichváře zatčeného v roce 2006; a vypráví třeba také příběh Johna Lawa, skotského spekulanta a usvědčeného vraha, i peruánského ekonoma-hrdiny Hernarda de Soto, který leží v žaludku nechvalně známé maoistické organizaci Světlá stezka.[7]

Podtrženo a sečteno, Vzestup peněz je poutavou a poučnou procházkou po dějinách i současnosti financí a – stejně jako jiné Fergusonovy knihy[8] – stojí za přečtení.

Psáno pro časopis Vesmír.

---

[1] Fuller, Thomas (1732): Gnomologia: Adagies and Proverbs. London: B. Barker.

[2] „To borrow upon Usury, bringeth on Beggary.“

[3] Ferguson, Niall (2011): Vzestup peněz: finanční dějiny světa. Praha: Argo. V originále kniha vyšla již v roce 2008.

[4] Nakonec dostal přednost název inspirován dokumentárním seriálem a knihou Jacoba Bronowského Vzestup člověka. Je příznačné, že i Fergusonův Vzestup peněz má filmovou mutaci.

[5] Ferguson, Niall (2001): The Cach Nexus: Money and Power in the Modern World, 1700-2000. New York: Basic Books, s. 13.

[6] Ferguson je mj. autorem dvousvazkového díla o rodině Rothschildů (The House of Rothschild: Volume 1: Money's Prophets: 1798–1848. New York: Penguin Books, 1999; The House of Rothschild: Volume 2: The World's Banker: 1849–1999. New York: Penguin Books, 2000.)

[7] V roce 2007 vyšla v češtině Hernardo de Sotova slavná kniha Mystérium kapitálu: proč kapitalismus triumfuje na Západě a selhává všude jinde na světě (Praha: Rybka Publishers).

[8] Zatím poslední Fergusonovou knihou je The Great Degeneration: How Institutions Decay and Economies Die vydaná v roce 2013. V současnosti Ferguson pracuje na biografii Henryho Kissingera.

NSA: jen žádné Obamy

Daron Acemoglu a James Robinson píší o Obamovi a NSA:

"However decent and restrained an individual might be, as soon as he ascends to a position of supreme power, he is likely to behave just like other powerful leaders and support the domination of the state or society with little regard to civil liberties.

But if so, it would be naïve for us to expect the state to police itself.

If the state will be restrained, if it will be responsible and accountable to its citizens and civil society, if it will respect civil liberties, it will not do this out of its own volition. It will do it because society will force it to do so.

If so, Obama will not pardon him and Obama will not thank him, but perhaps we should all thank Edwards Snowden."

Piráti a budoucnost kapitalismu

1. Kniha o ekonomii pirátů (viditelný trhák)

2. Bude kapitalismus nahrazen talentismem?

Česká spojka

Otce-zakladatele teorie her, Oskara Morgensterna a Johna von Neumanna, dal dohromady Čech. Eduard Čech. Sám Morgenstern k tomu píše:

"...poté co se shromáždění rozešlo [po Morgensternově přednášce na Kolokviu Karla Mengera], přišel za mnou matematik jménem Eduard Čech a sdělil mi, že otázky, které jsem vznesl, jsou totožné s těmi, kterými se zabývá John von Neumann v článku o teorii her publikovaném v roce 1928, tedy ve stejném roce, kdy jsem publikoval svoji knihu o ekonomických předpovědích. Čech, který byl již tehdy nadějným matematikem, mi nastínil jeho hlavní myšlenky a vřele mi doporučoval, abych toto dílo prostudoval."

Tato příhoda je rovněž zmíněna na Morgensernově stránce na Wiki.

Čech je také dvakrát zmíněn v knize Roberta Leonarda "Von Neumann, Morgenstern, and the Creation of Game Theory" (byť pod zřejmě tureckým pseudonymem Çech).

Více o Čechovi např. zde a zde.

Leden - brzy rozveden

Rozhodují se lidé racionálně o načasování rozvodů?

FindLaw.com's analysis of American divorce filings between 2008 and 2011, with legal research service Westlaw, revealed a spike in divorces in January, followed by a rise and peak in late March.

"People don't want to be accused by friends, family that they were heartless right before Christmas," says Miles Mason, a Memphis-based family and divorce lawyer.

For some, it's all about the Benjamins. The end of the year means bonus season, a portion of which can be claimed as an asset from a spouse. Holding off until January will also not interfere with tax filings for the previous year, which most couples file jointly.

Více zde a zde.

Chrání (legální) lov nosorožce?

"...Knowlton argues that, in this instance, killing one black rhino will protect the species throughout Namibia and that this idea is supported by scientists and conservationists around the world."

"Knowlton says the Namibian government has identified a handful of black rhinos that can be hunted. These are animals that are old, no longer capable of breeding and are considered a dangerous threat to other younger animals.

 He said the threat to the rhino is from its own kind. "One of the other ear-tagged killer rhinos is going to injure it. And then either lions or hyenas are going to drag it down. It's going to die [in] a horrible manner, slowly."

So Knowlton argues, why not let a hunter pay a massive amount of money to take out a threat to the rest of the species. The Dallas Safari Club says the $350,000 paid by Knowlton will be donated to the Namibian government's black rhino conservation efforts."

Celý článek zde.

UPDATE: OSEL má o tomto tématu zajimavý článek.

Třikrát z Indie

1. Poslední písař
2. Jak se obrnit proti obrně
3. Co do kabelky

Ve své práci jsem použila dotazníkovou metodu

 „Důkazy“ ve prospěch kulturního determinismu přinesla již v polovině dvacátých let Margaret Meadová ze souostroví Samoa. Zjistila, že adolescentní dívky neprožívají krizi dospívání a nerevoltují proti rodičům stejně jako Američanky, ale dopřávají si volné lásky a harmonie, a to díky kulturním podmínkám, které jim umožňují pozvolné psychické a citové dospívání.

Později však Derek Freeman přesvědčivě doložil, že Meadová výzkum nejen podivně zfušovala, ale nechala se i napálit dvěma informátorkami, které jí namluvily, že si dopřávají sexuální volnost. Na jejich tvrzení, z nichž jedna v polovině osmdesátých let přiznala, že si z Meadové skutečně utáhly, stála americká kulturní antropologie více než půl století." 

Celý článek je zde.

Lekce ze signalizace

Tyler Cowen v jedné své knize radí: pokud někdo vystavuje na odiv svůj Ph.D. (míněno akademický titul, nikoli jiné chlouby, které se pod touto zkratkou mohou skrývat), buďte obezřetní: daný člověk totiž z nějakého důvodu musí signalizovat svoje schopnosti. Všimněte si, že skutečně schopní lidé takto signalizovat nemusí: podepisuje snad Stephen Hawking svoje knihy "dr. Hawking"? Ne, protože každý ví, že Hawking je geniální.

(Pro fanoušky Bulgakova: ze stejného důvodu nemusí Dostojevskij pomocí průkazu dokazovat, že je spisovatel.)

(Pro skutečné experty na cokoli: ze stejného důvodu můžete přijít na pracovní pohovor v riflích a triku.)

Zní to logicky, ale jsou na to data? Ano, díky ekonomům Richovi Harbaughovi a Theodoru To. Ti ukázali, že na výzkumných univerzitách se lidé tituly zpravidla neoslovují a ani je sami nevystavují, kdežto na "nevýzkumných" univerzitách je používání titulů poměrně běžné.

Podobná logika platí i pro univerzity: Harvard nepotřebuje žádný MŘFDU (mezinárodní řád pro fakt dobrou univerzitu), protože každý ví, že Harvard je fakt dobrá univerzita i bez řádu. Škola,  která se bojí, že by o její kvalitě mohlo být pochybováno, takovýto řád potřebuje.

Jsou nějaká data pro signalizaci univerzit? Možná. Podívejme se na výsledky hlasování o fakultu roku, ve které hlasují studenti a absolventi. Jak byste čekali, že se k tomuto chování postaví dobré fakulty? Bude hlasování ignorovat, protože vědí, že takové hlasování o ničem nevypovídá (navíc nestojí o studenty, kteří by tomuto hlasování přikládali váhu). A hádejte co? Fakulty obecně považovány za kvalitní, mají žalostně málo hlasů: Matfyz (164 hlasů),  3. LF UK (33 hlasů), 1. LF UK (29 hlasů), 2. LF UK (18 hlasů).

Jak se naopak zachovají fakulty, jejichž reputace je pochybná? Budou mobilizovat své studenty, aby hlasovali. Není tak překvapením, že nejvíce hlasů získala Národohospodářská fakulta (1361, o 200 hlasů více, než další v pořadí), která se poslední dva roky zmítá v skandálech (nejaktuálnější zpráva je zde). (Protože však bylo mnoho hlasů negativních, umístila se Národohospodářská fakulta v oblibě až druhá).

Bylo by zajímavé zjistit, jestli na "vítězných" fakultách (podle počtu hlasujících) pedagogové vystavují své tituly více, než na fakultách "poražených".

Co má váš muž společného s Canonem?

Řada lidí nakupuje drahé tonery přímo od výrobců svých tiskáren, ačkoli jsou na trhu dostupné tonery za ceny nižší. Důvodem může být to, že se lidé nechtějí připravit o servisní služby, které jsou často vázány na používání výrobcem doporučených dílů. Navíc ne všechny levnější tonery od alternativních výrobců jsou s jejich tiskárnou kompatibilní.

Obecně řečeno, při pokusu nakoupit tonery od jiných firem lidé čelí překážkám, které pro ně výrobci tiskárny vytvořili, aby jim o něco zkomplikovali útěk ke konkurenci. Tato strategie se nazývá "lock-in" a využívá ji řada firma v nejrůznějších odvětvích (lock-in je např. důvodem, proč je jeden software nekompatibilní s jiným, nebo proč náhradní díly na vaše BMW musíte zpravidla koupit zase u BMW).

Lock-in do jisté míry umožňuje firmám nad zákazníky uplatňovat monopolní sílu: účtují jim např. vyšší ceny než by účtovali ve více konkurenčních podmínkách (tj. pokud by náklady na změnu dodavatele byly nižší) a i v jiných ohledech se firmy mohou méně "snažit".

Charakter lock-in může mít nejen vztah mezi firmou a zákazníkem, ale i mezi manželi. Sňatek de facto představuje zvýšení nákladů na změnu "dodavatele" či "dodavatelky": i zde přechodem ke konkurenci (byť dočasným) jedinec může přijít o některé "servisní služby". Někdy mohou být tyto náklady poměrně vysoké: například před rokem 1970 nebylo možné se v Itálii nechat rozvést (Marcello Mastroianni, alias Ferdinando Cefalù, o tom ví své).

Stejně jako firmy uplatňující lock-in, tak i partneři v manželském svazku se díky své monopolní síle nemusí tolik snažit (to konečně ilustruje i známá předmanželská poučka "když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají", která obsahuje nevyřčenou implikaci, že až ptáčka lapnou, bude se "ptáček" muset spokojit s reprodukovanou hudbou). Není proto překvapující, že manželství by mohlo vést k tloustnutí (provedený výzkum však není příliš věrohodný, neboť je postaven na dotaznících a není jisté, jestli se za tloustnutím neskrývají jiné faktory, např. věk).

Mezi vztahem firma-zákazník a manžel-manželka je však rozdíl: v prvním případě je lock-in výhodný pro firmu, avšak nikoli pro zákazníka, který by dal přednost nižším nákladům na změnu dodavatele. V druhém případě může být lock-in (i navzdory některým nákladům pro oba partnery, včetně třeba nadváhy) výhodný pro obě strany. Alespoň pokud nejste baron Cefalù.

Ekonomie lesů, vod a strání

Moje přednáška na Letní akademii Mises Institutu v srpnu 2013. Většina dalších přednášek zde.