Máš problém? Tak upaluj!

Pro někoho je „pálení čarodějnic“ záminkou dát si s přáteli špekáček, zapít ho pivem a zazpívat si „Bednu“, pro jiného je to příležitost spálit hromadu odpadu a vyhnout se pokutě. Byly však doby, kdy lidé „čarodějnice“ pálili z jiných důvodů (a za použití jiných „paliv“). Podle ekonomky Emily Oster se lidé v dřívějších dobách snažili pálením „čarodějnic“ řešit hospodářské problémy. Osoby nařčené z čarodějnictví měly údajně být zodpovědné za špatné počasí (klimatologie byla tehdy ještě v plenkách) a v důsledku toho i za hospodářský útlum. Na podporu své hypotézy Oster ukazuje, že nejvíce se pálilo v tzv. „malé době ledové“ (s vrcholem v sedmnáctém století), kdy nízké teploty vedly k nižší úrodě a – jelikož zemědělství bylo dominantním sektorem hospodářství – tedy i k ekonomickému poklesu.

Hypotéza o „obětních beráncích“ má podle Oster oporu i v některých jiných studiích, které např. ukazují, že hospodářský pokles šel v minulosti ruku v ruce s častějším lynčováním obyvatel černé pleti na americkém jihu, nebo že dlouhodobě špatné počasí vede (i v současnosti) k zabíjení „čarodějnic“ v Tanzánii (dochází k němu v průměru jednou za pět let). „Čarodějnice“ bývá v tomto případě zabita vlastní rodinou a jedná se zpravidla o nejstarší ženu v domácnosti. Rodina se tímto krokem krutým způsobem zbavuje nejméně produktivního člena v dobách nedostatku. V sub-saharské Africe je zase v čarodějnictví spatřována příčina AIDS.

Obecně se tedy zdá, že kdykoliv společnost pálí nějaký vážný problém, lidé se vrhnou na „pálení čarodějnic“. Pozitivem je, že toto pálení je stále častěji pouze obrazné a bez obětí na životech a že skutečný oheň máme spíše na ty špekáčky.